Íránce stále straší Saddámovy chemické útoky
V popředí světové diplomacie už dlouho stojí spor o íránský jaderný program. Tedy o to, zda se jedná o mírové využití jádra, anebo o tajnou výrobu atomové bomby. Politický evergreen má ovšem také hodně bolestivou lidskou stránku. Íránci byli v 80. letech oběťmi chemického bombardování. A to je možná přimělo k hledání ještě ničivější odstrašující zbraně.
"Bylo to před 22 lety. Za irácko-íránské války jsem bojoval na frontě, v bunkru, v zákopech. Najednou přišlo irácké bombardování, které kryt poničilo, a dovnitř se dostaly jedovaté plyny z chemických zbraní," uvedl Mohammad Hosejn. Je mu 46 let a chemické útoky irácké armády mu úplně změnily život.
"Hned mi tehdy naskákaly puchýře, 12 let jsem byl úplně slepý a dodnes mám rozleptané plíce. Byl jsem ale mladý a asi díky tomu jsem přežil. Mnoho mých kamarádů tam tehdy zemřelo," vzpomíná.
Írán se stal v 80. letech první zemí od 1. světové války, na kterou někdo zaútočil bojovými plyny. Předseda íránské Asociace obětí chemických zbraní Šahrijár Cháterí je lékař, který sám jako dítě irácké bombardování přežil.
"Odhaduje se, že celkově byl chemickým zbraním v různém rozsahu vystaven milión Íránců. Sto tisíc z nich utrpělo vážná zranění, tisíce jich zahynuly. Dodnes registrujeme 65 tisíc lidí, kteří potřebují lékařskou pomoc," přiblížil následky. Vypadá to jako černá kapitola z učebnic historie. Možná má ale zásadní souvislost se současným horkým tématem.
"Myšlenka, že by si měl Írán opatřit jadernou zbraň, vzešla právě z toho, že irácký režim Saddáma Husajna použil proti Íráncům chemické zbraně. Samozřejmě to mělo být v klidu. Podobně, jako si opatřila jadernou zbraň Indie. Tedy bez konfrontace se Západem a při udržení dobrých vztahů s Amerikou," vysvětlil v Jeruzalémě izraelský analytik íránského původu Meir Džávedánfar.
Mnozí komentátoři jaderné ambice spojují s tím, že v Teheránu vládne islámský režim. Žid Džávedánfar ale 80. léta v Íránu zažil a pamatuje si tu dobu jinak. "Jadernou bombu nechtěli pouze íránští muslimové, ale také židé a křesťané! Dobře si pamatuji, jak jsme se všichni báli, že Saddám shodí chemickou bombu i na Teherán. A kdo ho měl jako zastavit? Britové? Nebo snad Američané?"
Skepse je na místě. Íránský aktivista Cháterí ukazuje písemnosti, podle kterých OSN věděla o chemických útocích, ale světové společenství Saddáma stejně nezastavilo. Válku proti Íránu podporoval jak Západ, tak sovětský blok.
"Řada zemí o tom nechce mluvit, protože Saddám pro ně tehdy byl spojenec. Později i připustily, že Saddámovi poskytovaly chemikálie, které on pak používal k výrobě zbraní. Každý ví, že se to týkalo třeba Němců, Holanďanů i Američanů," doplnil Cháterí.
Tehdy svět přehlížel irácké válečné zločiny a utrpení statisíců íránských civilistů. Dnes se stejné velmoci obávají, že arzenály hromadného ničení si buduje Írán. Co na to říká aktivista Cháterí? "Jsem si jistý, že íránská vláda neusiluje o jadernou zbraň. Pokud by ji ale chtěla vyrobit, tak my, co jsme prošli tím chemickým peklem, bychom jí to nedovolili," tvrdí.
Šahrijár Cháterí asi přeceňuje vliv řadových občanů na rozhodování íránského vedení. Pro většinu Íránců ale hrůzy těchto zbraní nejsou jen filmovým tématem jako pro lidi na Západě. Pamětníci, jako je pan Mohammad Hosejn, totiž pořád žijí mezi nimi.
"Vedu docela normální život, oženil jsem se a mám pět dětí. Ještě po 24 letech však musím pořád chodit do nemocnice. Už čtyřikrát mi transplantovali rohovku. Většina z nás bere denně deset, patnáct léků, musí dýchat kyslík a já mám problém ujít sto metrů. Proto říkám: Už žádnou válku!"
