Irácký nevděk

Tomu odpovídaly i scény, které ve svých zpravodajských relacích odvysílaly televize po celém světě - americký voják v bojovém vozidla Humvee čelí palbě kamenů velkých jako pěst, které po něm hazejí jak muží středního věku, tak hlavně náctiletí spratkové., o lynčování iráckých policistů cvičených Američany a Brity ani nemluvě!

V Iráku není bezpečno, to je fakt. Obyčejné Iráčany terorizují bandy kriminálníků, které těsně před svým pádem propustil z vězení Saddám Husajn. Organizovanými útoky na civilní obyvatelstvo, příslušníky koaličních sil i na strategické body irácké infrastruktury, pak situaci v zemi destabilizují ozbrojenci, kteří nejen podle Američanů přicházejí do Iráku z blízkého zahraničí. Právě sousedé Iráku, zejména pak Saúdská Arábie či Sýrie, mají na pozitivním rozvoji irácké společnosti pramalý zájem.

Dělá to na mě dojem, že mají Iráčané jednak hodně krátkou paměť a že si také nedokáží spočítat jedna a jedna. Teroristé, ať už přišli odkudkoli, by na iráckém území nemohli působit bez silného zázemí. A to jim poskytují často prostí Iráčané a nemusí jít jen o fanatické islamisty, kteří patologicky nenávidí Izrael a Spojené státy. Obyvatelé Iráku by si měli hodně rychle přebrat, kdo to s nimi myslí dobře a s čí pomocí mají nejlepší šanci přeměnit Irák v obyvatelnou zemi.

Iráčané, ať už šíité nebo sunnité, Kurdové nebo etničtí Iráčani, by si měli uvědomit jednu věc - Američané a Britové je zbavili Saddáma Husajna, jehož by sami težko kdy svrhli. Byli to právě Šíité, dnes nejzarytější odpůrci americko-britské přítomnosti v zemi, které sunnita Saddám vraždil po desetitisících. A byli to právě Američané a Britové díky nimž mohli šíité po dlouhých letech svobodně oslavit svůj nejvýznamnější svátek Ášúrá aniž by se obávali, že skončí díky Husajnovým pochopům se zlámanými končetinami nebo rovnou na šibenici!

Je pravdou, že se situace na iráckém území zlepšuje podstatně pomaleji než jsme si všichni mysleli a že americká snaha o implantaci pluralitní demokracie západního střihu vyznívá přinejmenším rozpačitě. V okamžiku, kdy Vám elektřina jde jen několik hodin denně, kdy je nezávadná voda stále luxusem a kdy v zemi s druhými největšími zásobami ropy na světě musíte vystát dvoudenní frontu na benzín, je těžké dočasné západní mocipány milovat. Nemusíte je ale kamenovat nebo rovnou vraždit a už vůbec nemusíte podporovat Ty, kdo vracejí čas do saddámovské éry!