Invazní rostliny na vzestupu

Invazní rostliny mají jedno společné, patří mezi tzv. antropofyty neboli rostliny zavlečené ze svých původních areálů díky činnosti člověka. Člověk je však většinou zodpovědný jen za první fázi invaze, za zavlečení. Některé druhy jsme si přivezli záměrně, třeba okrasné a parkové rostliny. Většina z nich se ale šíří bez toho, aby se vůbec nějakého pozvání dočkala. V druhé fázi již bere rostlina novou vlast útokem. Dochází ke zplanění, při němž se rostlina rozšíří mimo místa, kam byla zavlečena. Invazní rostliny rády kopírují lidské trasy - silnice a cesty obecně, lidská sídla a jejich okolí, zejména skládky a rumiště.

Šíření jde invazním druhům velmi snadno, většinou totiž rostou a rozmnožují se snadněji než druhy původní. V poslední fázi dojde k masivnímu rozšíření, během něhož začne invazní druh v novém prostředí zcela dominovat a úplně potlačí původní charakter ekosystému. K takovým rostlinám patří například bolševník velkolepý nebo křídlatky, které vytvářejí rozsáhlé souvislé porosty. V nich neroste prakticky nic jiného.

Máme však vůbec možnost bránit se rostlinným invazím? Ochránci se shodují, že vůbec nejdůležitější je osvěta. Neinformovaný člověk totiž invazní druh nerozpozná, a snadněji pak bude nevědomky přispívat k jeho šíření. Většina takových rostlin totiž skutečně lahodí oku. Konec konců byly z tohoto důvodu k nám také zavlečeny. Dalším preventivním opatřením je monitorování míst, která slouží jako ohniska rozšiřování invaze, jako jsou skládky či místa v okolí velkých staveb, čekající na rekultivaci. Takovou práci však již mohou vykonávat pouze vyškolení odborníci. Selže-li však prevence, je třeba začít čelit nevítanému vetřelci aktivně. K likvidaci lze použít starou dobrou ruční metodu nebo spojit síly s chemií a nemilosrdně vystříkat celou oblast herbicidy.

Převzato z pořadu 21. století, ČRo 2 - Praha.