Ilona Švihlíková: České provedení zastropování je ukázkou toho, jak by se to dělat nemělo

20. září 2022

Tuzemské hospodářství roste, kupní síla domácností nikoliv. Jak efektivní budou vládní kroky proti dopadům drahých energií a proč by česká vláda mohla stropovat ceny lépe? Ekonomka Ilona Švihlíková v audiozáznamu ještě zhodnotí, které kroky Evropské komise mohou stabilizovat a změnit energetický trh, a prozradí, zda Evropě reálně hrozí blackout.

Jedním z konkrétních opatřeních, jakým chce česká vláda pomoci s energetickou krizí a zdražováním, je zastropování cen energií. V nedělním projevu to potvrdil premiér Petr Fiala. „Jde o nástroj, ke kterému se vlády uchylují v době, kdy panují mimořádné tržní podmínky a situace se vymkla kontrole. Podstatné ale je, jak je zastropování provedeno,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... ekonomka Ilona Švihlíková.

Naprosto zásadní je podle ní správné načasování a jeho výše. „Zejména ale to, zda stropujete na straně zákazníka, nebo na straně producenta.“

Už je pozdě

Zastropování by mělo poskytnout čas ke stabilizaci situace, uklidnění paniky a zároveň by mělo vytvořit prostor pro řešení strukturálního problému. Třeba pomocí regulativních úřadů. „Když se ale podíváme na české provedení zastropování, jde spíše o ukázku toho, jak by se to dělat nemělo,“ je přesvědčena Švihlíková.

Čtěte také

Hlavním problémem podle ní je, že opatření přišlo příliš pozdě. „Stropujete ve chvíli, kdy už domácnosti zažívají těžké časy. Už jsou ve fázi paniky, obávají se budoucnosti a mění spotřební chování.“

Stejné je to ale i u firem. „Opět stropujete v situaci, kdy už spousta firem musela kvůli energiím ukončit svoji činnost a další jsou v těžké pozici. Navíc není zcela jasné, jakým způsobem to pro větší firmy bude z hlediska kompenzací probíhat.“

Velmi sporné je podle Švihlíkové i to, že česká vláda stropuje cenu na straně finálního zákazníka, zatímco evropský návrh stropu je na straně producenta. „A to je velký rozdíl. Když totiž stropujete u zákazníka, znamená to, že vlastně akceptujete perverzní cenu burzy. Zákazníkovi ji zastropujete a zbytek jako stát doplatíte. Jenže stát jsme my všichni.“

Řešení zakopaného psa

Přesto Švihlíková uznává, že je to lepší než nic. „Dalo by se to ale dělat lépe. Stropovat u producenta a jít po ziscích. A to samozřejmě nemluvím ani o výši zastropování. Už teď je jasné, že i tak bude cena pro řadu domácností velmi obtížně zkousnutelná.“

Čtěte také

Největší problém je přitom u ceny elektřiny. „Prostě proto, že elektřinu vyrábíme levně. Dominantní jsou u nás stále jaderné a uhelné zdroje a plyn se k výrobě elektřiny používá velmi málo. Proto je až patologické, aby se ceny naší elektřiny odvíjely od cen plynu.“

Právě tady je podle Švihlíkové zakopaný pes. „Proto je potřeba jednat strukturálně, a ne cenu z burzy akceptovat, a ještě to dorovnávat ze státního rozpočtu, tedy z našich daní. A také je potřeba se podívat na fungování ERÚ. K čemu máte ERÚ, když neochrání spotřebitele? Taková instituce je přece zbytečná.“

Premiér Fiala k problematice doplacení rozdílu řekl, že si vláda v žádném případě nechce půjčovat a zvyšovat tak zadlužování státu. Řešením by měly být mimořádné zvýšené dividendy plynoucí z podílu ve státem vlastněných společnostech včetně ČEZ a také mimořádné zdanění. „Nejde o výmysl české vlády. Jde o návrh, který se objevuje i na evropské úrovni. Prostor na něj rozhodně je. Prvním terčem jsou energetické firmy. Já bych ještě přidala banky, které si rozhodně nemohou na kroky ČNB v posledních měsících stěžovat,“ uzavírá Ilona Švihlíková.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová