I stromy stárnou
Osamělý strom, zvláště letitý, vždycky rozněcoval lidskou fantazii. Legendy, kterými byl opředen, mu obvykle přisuzovaly také biblický věk, zpravidla nejméně tisíc let. Zřídkakdy se však bezpečně ví, jak starý je takový velikán doopravdy.
Stáří stromu se, jak známo, snadno spočítá z letokruhů (a není nutné strom porazit, stačí sonda sahající až do středu kmene), jenže většina těchto nejstarších stromů je uvnitř dávno dutá. To jim sice na životních silách nijak podstatně neubírá, ale nejsou tu letokruhy, z nichž by se odečetl přesný věk. Někdy pomáhá lidská historie, vodítkem může být také druh stromu. Buky mají za příznivých okolností průměrné stáří 250 let, mohou se ovšem dožít i věku vyššího. Ale tisíce let určitě ne. Duby mají naději na stáří mnohem větší. Trochu obtížnější je to s tisy. Pokud stojí jejich kmeny blízko sebe, mohou srůst a pak se jejich věk dá odhadnout jen stěží. K nesporným nestorům mezi stromy patří lípa. Tisíc let pro ni není zdaleka hranicí.
Ne všechny stromy jsou uvnitř duté. Stáří těch, které letokruhy mají, lze určit datovací metodou - dendrochronologií. A nejen stáří, ale třeba i klima v určitých letech. Sled letokruhů až 5 000 let starých stromů (sekvoje) lze vyjádřit grafem, s nímž se porovnává graf dřeva z archeologických nálezů. Někdy je možné pomocí dendrochronologie získat tzv. absolutní data.