Humor je základem vztahu, směje se Daniela Písařovicová

Daniela Písařovicová pochází z Jaroměřic nad Rokytnou. Vystudovala německé gymnázium ve Znojmě a pak vysokou školu ekonomickou. Do České televize nastoupila v roce 2006. Pracovala v ekonomické redakci, moderovala Interview ČT24, Studio 6 a pak od roku 2013 hlavní zpravodajskou relaci Události.

O 5 let později k tomu přibyly i Události, komentáře. Od května 2021 je v DVTV. Moderuje velké televizní přenosy, například udílení cen Magnesia Litera, Sportovec roku. Loni vystřihla jako záskok za nemocného Ondřeje Kepku Thálii na prknech Národního divadla.

Když jsi odcházela z České televize, rozhodovala ses o té změně dlouhou dobu? Jak dlouho to v tobě zrálo? A co bylo tím impulsem, že ta sklenice přetekla?

„Bylo to extrémně pomalé zrání. Mě to vlastně napadlo poprvé zhruba rok předtím, než jsem vůbec odešla. Říkala jsem si, že jsem tam nějaká taková vnitřně nespokojená. Vlastně jsem cítila, že do práce nechodím s tou lehkostí, s jakou jsem tam chodívala dřív. Pak jsem si říkala, že to je možná jen nějaký můj vrtoch. Potřebovala jsem za ten zhruba rok zanalyzovat, jestli nejsem jenom rozmazlená. Pak jsem najednou zjistila, že přeci jenom únava převažuje, že chodím do práce extrémně unavená a vytratila se z toho radost. Myslím si, že pokud někdo dělá zpravodajskou práci, jakou dělám dodnes, tak musí chodit do práce s nadšením. Pokud nemá tu radost, tak je to z rozhovorů cítit. Divák nechce vidět průměrně odmoderovaný rozhovor. Já jsem začínala mít pocit, že jsem spíš unavená, než abych do toho dala tu energii, kterou si moje práce zaslouží.“

Lidé o tobě říkají, že jsi s tím odchodem rozkvetla, že jsi veselejší, uvolněnější? Tak si říkám, že to vlastně byl vnitřní pocit, který tě vedl tím správným směrem zbavit se toho, co tě tížilo. Teď je to prostě veselejší a uvolněnější.

„Já to tak taky vnímám, že mi někdo najednou roztáhl křídla. V České televizi jsou na práci kladené extrémní nároky a chybovost se moc neodpouští. I když si to nepřipouštíme tak ten tlak na člověka je, a to nemyslím to, že by mi volali nějací politici a stanovovali mi mantinely, že by mi někdo stanovoval mantinely v rámci České televize. Ta spolupráce mezi námi probíhala velice dobře, ale asi mě doběhl i ten šestnáctiletý tlak, který jsem tam cítila, že je to mainstreamové medium, že jsem pořad pod drobnohledem. A asi jsem potřebovala trochu volnosti a potřebovala jsem trošku víc osobního prostoru, a to se mi splnilo. Měla jsem najednou čas na větší počet dovolených, ne že bych každý týden létala na Maledivy, ale měla jsem čas sama na sebe.“

S tím šly i změny ve tvém osobním životě. Já jsem s Ondřejem mluvila tady v Záletech. Byl tady zároveň s Ondřejem Brouskem. Upřímně řečeno, my jsme se celou tu hodiny smáli. Padlo tady relativně málo slov, ale bylo tady hodně smíchu. Máte to tak i doma?

„Ano. Já si myslím, že humor je základem vztahu. Pokud lidé nemají společný humor a nesmějí se stejným věcem, tak mám pocit, že ten vztah je v něčem ochuzený. Takže já mám třeba za sebou prochechtaný víkend. A hrozně mě to baví. Ten smích je takové koření života, protože všechny věci, které se nám v životě dějí, nejsou zahalené smíchem. Myslím, že to je skvělý lék na to, abychom si pořád uvědomovali, že dokud se smějeme, tak je to skvělé.“

Daniela Písařovicová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Teď pracuješ pro soukromé medium, ale já si troufám říct, že ta veřejnoprávnost je v tobě pořád zakořeněná. Dá se to vůbec nějak rozlišovat? Je v tom opravdu nějaký rozdíl?

„Já mám taky pocit, že ta veřejnoprávnost je ve mně zakořeněná. Vlastně si nedokážu představit, jak jinak dělat práci, kterou teď momentálně dělám. Možná jsem trochu drzejší, že si víc dovolím, ale nevím, jestli by to stejně nepřišlo automaticky s věkem a s tím, že tu práci dělám tak dlouho. Jinak nemám pocit, že by se změnil styl přípravy, styl moderování. Přijde mi, že byť jsem v soukromém mediu, tak DVTV také razí teorii, abychom měli všechno ověřené, abychom byli objektivní.“

Rok 2018 a Stardance. Přála sis, aby tě oslovili?

Daniela Písařovicová|foto:Fotobanka Profimedia

„My jsme se bavili úplně teoreticky o tom už dřív, protože já jsem byla člověkem, který jim vždycky moderoval tiskové konference. V roce 2013 byl ještě systém takový, že po každém soutěžním večeru byla improvizovaná tisková konference, to jsem taky moderovala, takže jsem tam byla na každý večer toho přenosu. Vím, že jsme se tehdy s tvůrci toho pořadu bavili o tom, jestli bych do toho někdy šla. Člověk tak jako euforicky, když je do toho vtažený, říká, že jasně, protože mu to zvenku připadá jako něco úžasného, neví, kolik je zatím práce, nervů a kolik na tom musí strávit času, aby to k něčemu vypadalo. Takže jsem tehdy plácla, že bych do toho šla. Když mi pak zavolali, tak moje reakce byla, že si to rozmyslím. Na druhé straně drátu se ozvalo: „Jak rozmyslím. Vždyť jsi nám už tehdy řekla, že do toho půjdeš.“ Snažila jsem se z toho trošku vycouvat, že si dám nějaký čas na rozmyšlenou. Pak jsem si říkala, že by mě to mrzelo, kdybych si to nezkusila.“