Hugo Haas: Muž v offsidu. Jan Vlasák a David Prachař v dokudramatu ze série Příběhy slavných
Až díky filmu slavil herec Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968) úspěch i na divadle. První roli měl ještě v němém Jedenácté přikázání (1925). Zopakoval si ji za 10 let ve zvukovém remaku Martina Friče. Až do roku 1938 hrál ve 30 filmech. V roce 1939 prchal do exilu přímo z divadelních prken. Kvůli židovskému původu. Syna musel nechat tady. Jeho rodina zemřela v koncentrácích. Domů se bál vrátit 25 let. Narodil se v Brně, prorazil v Hollywoodu, zemřel ve Vídni.
Odborná spolupráce: Pavel Taussig
Hugo Haas poprvé přijel do Prahy, když mu bylo 28 let. S jedinou myšlenkou: Budu velkým hercem. V Brně to totiž nevyšlo. Bez varování tam dostal z divadla výpověď. V Ostravě zase nebyl nešťastný, ale ani šťastný. A v obou moravských městech hrál „vždy toho druhého“.
V Čapkově Ze života hmyzu druhého slimáčka, v Molnárově Liliomu druhého nebeského policajta, v Jánošíkovi druhého horního chlapce. „Na druhého mám čas, až budu starej nebo blbej. Teď chci hrát toho prvního,“ říkal. Povedlo se mu to nakonec hlavně díky filmu.
Filmová i divadelní hvězda
Ve filmu dokonce ztvárnil i postavy, které předtím hrál na divadle. Třeba doktora Galéna v Bílé nemoci. Tu roli mu jeho přítel Karel Čapek napsal na tělo. To už Haas hrál v Národním divadle.
Do zlaté kapličky se dostal z Divadla na Vinohradech a tam zase ze svého úplně prvního angažmá v Divadle komedie. Úplně poslední rolí v Národním divadle pak Haas měl v Čapkově R.U.R.
Přiznal se a padnul
Pět měsíců po podpisu Mnichovské dohody se Haasovi narodil syn. O pár týdnů později za ním mezi druhou a třetí scénou R.U.R. přišel divadelní sluha a předal mu dopis od ředitele:
Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal židovský původ, jste s okamžitou platností propuštěn. Příští představení za vás už bude hrát někdo jiný.
Muži v černých kabátech mu nedali spát. Zablokovali mu bankovní konto. V trafikách si mohl přečíst: „Českým filmem židovina valila se jako láva. Na vrcholek dali Žida Haase…“ Kamarádi mu radili utéct. On se bránil, ale nakonec mu nic jiného nezbylo.
Čtěte také
Dramatický útěk
Haasova mladá manželka Marie, které neřekl jinak než Bibi, se pak prý při podávání žádosti k odjezdu tak klepala, že převrhla kalamář na fotku v Haasově pasu. Herce tak německý úředník nepoznal a oni směli odjet k tetičce do Paříže. Syna ale museli nechat v Praze. Viděli ho až po válce, to mu bylo šest.
Čtěte také
Do Francie za nimi přijeli Haasovy rodiče a bratr. Viděli se tehdy naposled. Haasova rodina zemřela v koncentrácích. Oni mezitím přes Španělsko a Portugalsko směřovali do USA. I když Haas neuměl anglicky. Učil se, vystupoval s českými ochotníky a psal hru Zachraňte lidstvo. Nakonec se uchytil v Hollywoodu v rolích cizinců a přistěhovalců.
13 filmů v Hollywoodu
Když se rozvedl s Bibi, pochopil, že snášet útrapy ve dvou jde líp než být sám. Tak si pořídil alespoň pejska a přišel čas i na návrat do Evropy. Nakonec se vracel i s Bibi. Nejdřív do Říma a Vídně. V návratu domů mu ale bránil strach.
Ze vzpomínek, z konfrontace se skutečností a nejen to. Rodné Brno se pro Haase stalo hřbitovem. Místem, kde byla maminka, tatínek a bratr Pavel. Pak se ale stal zázrak: dostal pozvání do Národního divadla. Málem se rozbrečel. Zas mohl hrát.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
