Hudebník Mário Bihári vzpomíná na Zuzanu Navarovou: Byla jedinečná a slovy dokázala malovat
Spolupráce se Zuzanou pro něj byla klíčová. „Našla si mě na konzervatoři. Učil jsem se na maturitu, když mi volala, jestli nechci hrát v její kapele. Byl to splněný sen.“ Co prozradil o své knize Hudbu vidím barevně a kdo ji bude křtít? Jaká byla cesta romského hudebníka k romské hudbě? Má vlastní kapelu? Co prozradil o spolupráci s Janou Kirschner? Uměl romsky, nebo se teprve musel učit?
„Když jsme se se Zuzanou Navarovou poprvé potkali, řekla mi: Ahoj fešáku,“ usmívá se Mário Bihári. „Bylo to krásné životní období. Bylo mi dvacet a byl jsem nevycválaný muzikant. Bylo to pro mě nové a skvělé. Užíval jsem si to.“
V kapele Zuzany Navarové prý panovala demokracie. „Občas mívala výhrady k mým textům. Občas mi vyhodila nějaké slovo s tím, že je moc tuctové. V psaní textů pro mě byla Zuzana velký vzor. Ona v tom byla jedinečná a slovy dokázala malovat. A malovala krásně.“
Mário Bihári se prý v mládí do hudby nehrnul. „Miloval jsem sport a bavila mě atletika. Na konzervatoř jsem se dostal s odřenýma ušima. Pak mě ale muzika začala bavit a zamiloval jsem si ji,“ uzavírá v Blízkých setkáních zpěvák a hudebník.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
