Hudebník Jiří Hlaváč k 200letému výročí Johanna Strausse ml.: Krále valčíku zdobila koncepce a kázeň. Činnost kultury má umožnit kontinuitu
Nad objevem dochovaných partitur Henry Purcella a výročím 200 let od narození Johanna Strausse ml. přemítá klarinetista a pedagog o širším významu umělecké činnosti. „Kultura tady byla po staletí, vytvářely ji úžasné osobnosti a naše přítomnost má být tak fundovaná, aby kontinuální proces nezastavila či nepřerušila,“ prohlašuje v pořadu Jak to vidí… Jiří Hlaváč, někdejší aspirant na ministra kultury. Jak uvažuje o proměnách veřejného prostoru?
Jaký význam nesou díla skladatele Henry Purcella, jehož partitury senzačně objevili archiváři v Anglii, 330 let po jeho smrti? „Purcell uměl pochopit podstatu textu opery, uměl s ním pracovat, uměl jej zhudebnit,“ přibližuje Jiří Hlaváč, hudebník a pedagog.
„Citlivost pro práci s textem byla v mnohém inspirací i pro Händela, potažmo Glücka. Protože už věděli, že text není jen něco, co se zhudební, ale že je to velmi často i základní dějová a obsahová složka.“
Král valčíku Strauss
V hovoru o hudebních velikánech upomíná také Johanna Strausse mladšího. Na 25. října totiž vychází výročí 200 let od narození Krále valčíku. „On měl úžasný režim. Doma osm hodin psal,“ popisuje Hlaváč.
Čtěte také
„Nepřekvapuje mě tedy objem skladeb, které zkomponoval. Přidejme velkou míru hudebního talentu, neskutečnou pracovitost, koncepčnost a kázeň. Na rozdíl od jiných totiž nezačal komponovat novou věc, dokud nedokončil tu rozpracovanou,“ cení si Hlaváč na odkazu Johanna Strausse.
Právě koncepci a návaznost zmiňuje jako zásadní pro práci umělců. „Stále jsou tady výborní dramatici, filmaři, hudebníci, výtvarníci, sochaři, literáti. Ale je potřeba, abychom také uměli vytvořit podmínky, které jim práci přinejhorším nebudou znevažovat nebo kazit, v lepším případě jí budou vstřícní a budou nápomocní,“ říká Jiří Hlaváč.
Vedoucí úloha
„Já sám jsem byl před lety ve finálním kole, kdy jsem se mohl resortu ujímat, tak mohu říct jediné: kultura tady byla po staletí, vytvářely ji úžasné osobnosti a naše přítomnost má být tak fundovaná, aby ten kontinuální proces nezastavila či nepřerušila. To je základní,“ míní hudebník Hlaváč.
Současné peripetie v procesu předávání vlády nahlíží ze svých zkušeností s údivem. „Co tady teď vidím, nad tím můj rozum stojí. Buďto jde o věc, což znamená, ať je předání co nejbezproblémovější – připravím podkladové materiály, udělám všechno, co je z hlediska mé profese nutné, a nemusím k tomu nic víc povídat,“ nastiňuje někdejší ministerský kandidát.
Čtěte také
„Stejně tak, když jsem přebíral funkci, dostal jsem i v rámci vysoké školy podklady na celoroční rozpočet. A musím říci, že i v rovině personálií jsem se svým předchůdcem, potažmo se svým nástupcem, vždy našel společnou řeč,“ podotýká Hlaváč.
„Někdo chytrý jednou řekl: Když stoupáš po schodech nahoru, pozdrav uctivě ty, kteří půjdou dolů, protože za chvilku půjdeš také. Základní aspekt je ohleduplnost, vstřícnost, profesionalita a míra vzájemnosti: ať se nám to líbí nebo ne, sparťané i slávisté nosící odlišný dres žijí v jednom teritoriu a prožívají stejné problémy. Totéž by mělo platit i na pány a paní politiky a političky,“ domnívá se Jiří Hlaváč.
Pro příklad obměny veřejného prostoru se obrací k rodnému městu, svého času vedeném duchem podnikatele Tomáše Bati. „Hledám jedinečnost. Hledám něco, co zase posouvá míru vývoje o kus dál. Kdyby se Zlín uzavřel jen do éry 30., 40. let, je unikátní, ale tím to končí,“ poukazuje Hlaváč. „To je to, co hledám: jak umíme navazovat.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.

