Hra

Pyramidové schéma
Pyramidové schéma
0:00
/
0:00

Rozkvět pyramidových her v Čechách. Jediný člověk stihl během jednoho roku okrást přes 10 000 lidí. Výslechové protokoly se nevejdou ani do největší policejní kanceláře. Pachatel je známý od prvního dne, ale jak ho usvědčit?

V letech 1990–1991 se u nás vynořilo několik desítek pyramidových her, tzv. letadel. Jejich skutečnou podstatou bylo přerozdělování peněz, které do nich „hráči“ vložili. A to částečně ve prospěch dříve zařazených hráčů, částečně ve prospěch pořadatele. Kolik bude výherců a kolik získají, záviselo na konkrétní hře.

V průběhu hry se postupně snižovala částka určená pro výplaty hráčům. Vklady nových hráčů se totiž používaly na výplaty výherců na prvních místech. Za takových pravidel ale hra musí nutně skončit ztrátou pro většinu hráčů. Kromě těch pár nahoře… Jenže provozování „finanční hry“ tehdy ještě nebylo trestné.

Vše řídí počítač

Jeden mladý programátor navíc do hry zapojil počítač. Slogan vypadal lákavě: „Nemusíte shánět další účastníky a všechno je zcela objektivní a řízeno počítačem.“ Rozjel hned tři hry současně. A každá se tvářila, že ji provozuje někdo jiný. Chvíli všechno fungovalo. Lidé se hlásili, tu a tam někdo vyhrál.


Rotschildovka: 2000 hráčů, zisk milion korun
Lavina: 200 hráčů, zisk dva miliony korun
Zlatý důchod: 8000 hráčů, zisk 10 milionů korun

Finanční úřad ho ale nakonec dostal aspoň za krácení daně: příjmy měl přes 13 milionů, daně ale uhradil jen ze dvou. Mezitím byla schválena novela trestního zákona: ust. § 250 Provozování nepoctivých her a sázek. Novela pochopitelně nepostihovala zpětně. Až s účinností od 1. ledna 1992.

Konec hry

Organizátor zmiňovaných tří her tedy hráčům oznámil, že kvůli změně zákona musí na konci roku 1991 hry ukončit. O vracení peněz nemluvil. Po napadení jednoho z hráčů skončil v nemocnici. Tím to ale neskončilo.

Kriminalisté zjistili, že mezi těmi, kteří často vyhrávali vysoké částky, se opakují stále dokola stejná jména. Šlo o organizátorovy příbuzné a známé. V tu dobu už kriminalisté shromáždili přes 10 000 protokolů s poškozenými. Při domovní prohlídce zadrželi jak pachatele, tak i jeho počítač.

Přiznání bez trestu

Vladimír Smejkal (soudní znalec v oboru kyberkriminality)

V lednu 1994 organizátorovi příbuzní přiznali, že se nechali ve hrách zapsat na čelná místa, bez uhrazení vstupního poplatku (tzn. porušili pravidla). 1. února 1994 po několikahodinovém výslechu obviněný přiznal, že počítačový program upravil tak, aby hru mohl ovlivňovat. Vyšetřovalo se ještě 8 let.

Během soudního líčení přišel obviněný s vlastním výkladem pravidel a z nich odvozených výsledků, než jaké byly uvedeny ve znaleckém posudku. Soud vrátil věc k došetření, jenže po 10 letech už původní data nebyla k dispozici. Trestí stíhání bylo zastaveno a obviněný vyvázl bez trestu.

Účinkují: Richard Fiala, Zdeněk Velen, Jaroslav Šmíd, Zdňka Sajfertová, Pavel Lagner, Tomáš Karger

Scénář: Tereza Vojtová a Vladimír Smejkal

Režie: Vít Vencl

Zvuk: Petr Šplíchal