Hotovost, nebo kreditní karta při platbách v zahraničí?

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí posluchači, slibovala jsem vám rubriku Rodinné finance, svůj slib plním, protože Zdeněk Simaichl je tady, přeji hezké dopoledne.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Dobrý den.

Čtěte také

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tady navzdory tomu, že nečekaně musel před chvílí platit pokutu policistům. Napadlo by mě, počítáte s takovými to nečekanými výdaji i ve svém plánování?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
No, je to potřeba, no. Tady v Praze konkrétně to je statistika, protože tady, když jezdíte po té Praze, tak je to jenom otázka času než něco v uvozovkách porušíte tím, že někam spěcháte.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, že doporučujete i našim posluchačům, aby ve svém síťovém grafu týkajících se výdaj měli i položku nečekané výdaje - pokuty a podobně?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Pokud, ano, pokud často sedí v autě a někam pospíchají, tak si myslím, že to jinak nejde.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Jedna z dobrý rad, ale ty ostatní se budou týkat plateb v zahraničí. Vy jste si dnes vybral téma, které je samozřejmě každoročně velmi aktuální těsně před prázdninami, což už naštěstí je, a ta otázka něco jako boj mezi dobrem a zlem zní v tuto chvíli hotovost nebo kreditní karta? Řekněte, co byste vyjmenoval pro hotovost, když vyrážíme do zahraničí, a co hovoří pro platební kartu?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak, já tady možná zklamu zase příznivce, ačkoliv jsem sám příznivce teda moderních technologií, tak zklamu teda nejenom sám sebe, ale i mé kolegy příznivce moderních technologií. Já jsem spíš pro tu hotovost. Ono to samozřejmě záleží na konkrétní destinaci kam jedu, protože jsou státy, kde kreditní kartou zaplatím i ve stánku rychlého občerstvení, ale naopak jsou státy, kde nemohu v tom stánku rychlého občerstvení využít ani domácí měnu a musím platit v některé z tvrdých měn typu euro nebo dolar a podobně. Takže ono je to skutečně o tom kam jedu a podle toho bych se měl zařídit. Ale obecná paušální rada zní spíše bych preferoval a sám to také tak dělám, spíše bych preferoval hotovost před klasickou kreditní kartou. Těch důvodů je několik. Ten první je, že spousta lidí dneska už volí zájezdy typu all inclusive a podobně a pokud to tak je, tak tam už nevzniká nějaká potřeba dokupovat někde nějaké jídlo ve stánku rychlého občerstvení a podobně, spíš takové ty drobné výdaje typu suvenýry, skútry, půjčovna aut a podobně, tak to lidé nejčastěji řeší v hotovosti.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Drobné výdaje, Zdeněk Simaichl se nemá špatně.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
No, drobné výdaje, tím myslím jako opravdu udělat někomu radost, půjčit si auto a tak dále, to znamená takové ty běžné výdaje, které na dovolené realizuji a které jsou taky naplánovat dopředu. Osobně bych doporučoval tu přípravu, to znamená zeptat se takto po známých, pokud tam jedu poprvé do té země, co tam kde stojí, popřípadě nějaké zkušenosti na internetu a podle toho si tu hotovost naplánovat. Samozřejmě si přidat i nějakou reservičku. Ono totiž ta kreditní karta je fajn, já ji samozřejmě také všude beru s sebou, i to bych doporučoval mít ji jako takovou záložní řekněme záložní zdroj finančních prostředků v případě, že mi ta hotovost dojde a nebo tam dojde k nějakým nečekaným větším výdajům, na které ta hotovost už prostě nestačí. A bylo by i možná nebezpečné brát takto velkou hotovost s sebou, tak ta kreditní karta se může hodit. Ale v každém případě, pokud bych chtěl vybírat z kreditní karty v zahraničí, tak je to pořád ještě poměrně drahé, ty poplatky jsou tam zhruba od 80 do 100 korun plus - minus za ten jednorázový poplatek za ten výběr, plus ještě si banky účtují 0,5 až 1 % z té vybírané částky. To znamená nejde o úplně levnou záležitost a kolikrát i v uvozovkách bezpečnou, protože jsou země, kdy jsou v postranních uličkách ty bankomaty, z toho já říkám nedoporučuju vybírat, oni jsou vždycky ochotní lidé, kteří vás do té postranní uličky nasměrují a pak to samozřejmě může být nebezpečné. Když už z té kreditní karty vybírám, tak bych měl zase dodržovat takové ty klasické zásady, to znamená chránit si ten PIN, když ho zadávám, dívat se, jestli nestojí někdo kolem mě, dívat se, jestli na tom bankomatu není nějaké takové to skimmovací zařízení, to znamená, které mi to tu kartu přečte a dokáže na základě toho potom vytvořit duplikát. Co se také často stává u obchodníků, že třeba při platbě v restauraci a nebo při platbě někde v nějakém obchodě, že mi tu kartu vezme a někam s ní odejde, aby teda provedl tu transakci, tak k tomu by v žádném případě nemělo docházet, neměl bych ji nikdy pouštět z očí ani v té restauraci, ani v podstatě u toho obchodu. dával bych si také pozor na takové ty imprintery, to jsou, my tomu říkáme lidově žehličky, to platí zejména pro embosované karty, kdy obchodník nemá klasický terminál a tu transakci lze realizovat pomocí té žehličky, kdy vlastně na takový speciální papír se obtiskne ten reliéf tý karty, ten embos a tu transakci autorizuje podpisem a na základě toho je možné potom z té banky samozřejmě dostat tu hotovost, tu platbu za to zboží nebo službu, kterou odeberu. To znamená, když už teda tu kartu beru a používám, tak bych měl zase dodržovat nějaké základní bezpečnostní opatření, aby se mi potom dovolená nestala noční můrou.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdeňku, já vás teď jenom přeruším a zeptám se, když jste říkal čekají nás drobné výdaje třeba za půjčení automobilu, kdybychom třeba opravdu měli s sebou jenom hotovost, nedostáváme se v některých zemích do potíží, protože prostě si třeba ta jednotlivá půjčovna aut potřebuje opsat číslo naší kreditní karty v případě, že bychom třeba havarovali a podobně, jinak bychom jim tam třeba museli nechávat nějakou obrovskou zálohu v hotovosti?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak, pokud, ta kreditní karta je dobrá v případě, že si to auto reservuji dopředu, tak v takovém případě číslo kreditní karty bývá požadováno. Ale v okamžiku, kdy přijedu do toho hotelu a namístě se s tou půjčovnou domluvím, tak už akorát vyžadují kolikrát ne ani pas, protože vezmou si číslo pokoje z toho hotelu, protože dobře vědí, že v tom hotelu jsem ubytován na svoje jméno se svým pasem, prokazuji se tam, to znamená nejsem anonymní a dokonce i takové bezpečnostní prvky jako jsou právě ten pas nebo řidičák, ten si vždycky zkontrolují, samozřejmě a tak jsou zbytečné, to znamená kreditní karta není potřeba při tom, abych si takové auto mohl půjčit a potom za něj zaplatím, vezmou v pohodě hotovost a daj mi to na řidičák a číslo pokoje v uvozovkách.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte přehled o zemích, kde se ale třeba bez kreditní karty a nebo řekneme debetní prostě neobejdeme?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak jsou to země řekněme ty vyspělé, kde už ta technologie penetrovala snad úplně všude i do těch stánků rychlého občerstvení, namátkou Spojené státy, Velká Británie, Německo, mimochodem můžeme si všimnout, že i u nás se u těch rychlých občerstvení objevují platební terminály, to znamená velmi se to rozrůstá. V zahraničí, tam bych možná doporučoval a o tom jsem, chtěl také krátce pohovořit, takzvané multiměnové karty. Je to, neříkám, že to je nové fenomén, to určitě ne, ale málo se o něm ví, banky to příliš neinzerují, nenabízí. Dneska je poměrně běžné, že když si otevřu běžný korunový účet, tak si k němu mohu otevřít ještě takzvané cizoměnové podúčty. To znamená ty podúčty můžou být takřka v jakékoliv měně, kromě té domácí, jsou navázány na ten klasický korunový účet, a ta multiměnová karta, o kterou si zažádám, tak když s ní vyjedu potom do zahraničí a zaplatím s ní, tak ona automaticky rozezná v jaké měně se ta transakce uskutečňuje a podle toho mi z toho podúčtu, pokud tam samozřejmě ty peníze v té cizí měně mám, tak mi ty peníze odečte, to znamená nedochází tam ke konverzi a tím pádem ta transakce je velmi, velmi levná, a to dokonce i když vezmu klasický kurz devizy prodej, ve kterém se klasická bezhotovostní transakce uskutečňuje.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy bývá problém v takových těch samozřejmě méně vyspělých zemích a zemích velmi exotických, že tam se skutečně bez místní měny a nebo alespoň bez nějaké univerzální měny v hotovosti neobejdeme.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Přesně ak, tam zase naopak bývá problém kolikrát zaplatit v té domácí měně, jo, ta domácí měna, jsou i státy, kde zaplatím v hlavním městě, ale pokud vyjedu někam v uvozovkách jakoby mimo to hlavní město, tak tam už potřebuju nějakou jak se říká tvrdou měnu, to znamená buď dolar a nebo euro a tu domácí měnu už tam ani moc nechtějí. Takže to je naopak ten druhý extrém. Já bych tady ještě rád vyvrátil takový jeden mýtus, který říká, že platba kartou v zahraničí je velmi levná, protože se za ní neúčtujou poplatky, je to platba za zboží nebo službu zvaná bezhotovostní transakce, a tady ta banka si to přepočítává kurzem devizy střed. A tady bych rád ten mýtus, protože ono je to velmi rozšířené z nějakého důvodu, kterému tady nerozumím, ta transakce neprobíhá pomocí kurzu devizy střed, to je obrovský omyl, ale probíhá kurzem devizy prodej, který je samozřejmě o něco vyšší než ten devizy střed nebo devizy nákup. A co je podstatné, pokud, že samozřejmě ta karta je svázaná s nějakým účtem a tu transakci, respektive tu konverzi provádí ta konkrétní banka, tak je dobré se podívat jaký ten kurz devizy prodej je, protože kolikrát, ačkoliv se jedná o kurz, který bývá výhodnější než u valut, to znamená u těch peněz v hotovosti, tak když si zajdu k dobrému obchodníkovi, k dobrému směnárníkovi někam, tak si troufnu říct, že jsem schopen tu valutu nakoupit dokonce výhodněji než právě v tom kurzu devizy prodej od banky, to znamená nejenom, že hotovost i dneska jsem přesvědčen, že zůstává tou nejjednodušší transakcí, ale kolikrát je nejlevnější.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Rady budou pokračovat, ale už na konkrétní vaše dotazy, proto nám volejte na 221552525 nebo 2424 a nebo mailujte na jejakaje@rozhlas.cz. Máte-li po ruce pouze mobil, tak pište SMSky ve tvaru R2 JEJAKAJE text vašeho dotazu na číslo 9077704.

/ Písnička /

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka dnešní rubriky Rodinné finance zní - hotovost nebo kreditka při platbách v zahraničí? Na toto téma nám volá první host dnešního vysílání, přeji hezké dopoledne, můžete se ptát. Dobrý den.

osoba
--------------------
Dobrý den, tady Zdeněk z Vysočiny. Já poslouchám ten váš pořad a měl bych k tomu takovej připomínku, jak, že když je to na kartu, tak jak zabránit tomu, aby ten obchodník prostě odešel nebo si mohl dělat s tou kartou co chtěl? A druhej případ je, když potom vybere určitou hotovost z karty, tak potom musí vědět kolik tam měl a kolik vybral a jakou částku na tý kartě mu zůstane. Já jsem to udělal jednou za léky a měl jsem s tím, zapomněl jsem na to a měl jsem s tím trochu problém.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, dobře, děkujeme, pan Zdeněk, ta první otázka, to mě kolikrát také zaujalo, jak zabránit třeba tomu číšníkovi, aby nevzal moji kartu a neodešel s ní třeba někde dozadu s tím, že prostě ji jde stáhnout, jo?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Tak, první věc je, že v těch lepších restauracích už se vám to nestane jo, ale řekněme, že nejsem v takové restauraci a ten číšník s ní skutečně chce odejít, jdu s ním, naprosto jednoznačně jako nepustím ho. Buď mu řeknu, ať ten terminál přinese, ideálně ten bezdrátový tak, jak se běžně nosí. Pokud ho nemá a potřebuje s tou kartou odejít, tak jdu s ním a tu transakci s ním dokončím a prostě od něj se nehnu. Protože tyhle ty věci jsou skutečně velmi, velmi nebezpečné a typu jakoby zneužití těhle těch karet, zejména v zemích, které řekněme nejsou na takové společenské úrovni, i když to samozřejmě o tom není, je to o těch konkrétních lidech, tak je velmi, je to velmi časté a potom můžu být skutečně překvapen, kolik peněz mi tam vlastně chybí.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
A co se týká té druhé poznámky o tom, že vědět kolik jsem na účtu měl a kolik, za kolik jsem nakoupil, je opravdu důležité. Z vlastní zkušenosti musím říct, že jsem jednou takto omylem, protože údajně jakože karta nefungovala a já jsem tak zaplatila nádrž benzinu třikrát. Takže mi pak z OPECu přišel děkovný dopis, protože litr benzinu mě stál 95 korun, což je dost.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Pokud se něco takového stane, tak bych měl požadovat lísteček o tom, že ta transakce byla stornována a nebo, že neproběhla a tenhle ten lísteček je dobré si schovat. Kolikrát se mi i u pumpy v zahraničí, a bývá to zejména v Rakousku a v Německu, co mám zkušenost, stane to, že se mi na kartě zablokuje nějaká částka, zvlášť u těch samoobslužných automatů, kdy se mi zablokuje třeba ekvivalent 100 euro a podle toho, kolik pak natankuji, tak se mi ta transakce zúčtuje, nicméně mám tam skutečně zablokován ten ekvivalent 100 euro a teprve po nějakém týdnu se mi ta transakce zúčtuje a odečte se mi třeba 50 euro, což byla třeba ta skutečná částka, na kterou, za kterou jsem natankoval. A co se týká toho zůstatku, není nic jednoduššího než v internetovém bankovnictví si dneska nastavit nějaký takový meze djing, to znamená, když proběhne nějaká transakce, která je větší než nějaký limit, který si nastavím, tak mi automaticky dojde SMSka se zprávou nejenom kolik bylo zaúčtováno, ale jaký je aktuální zůstatek na účtu. Takže to bych doporučoval v každém případě i proti jakémukoliv zneužití abych viděl, co se mi na tom účtu vlastně děje.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zvedám ještě jednou telefon, dobrý den, můžete se ptát.

osoba
--------------------
Dobrý den, váš vděčný posluchač, paní Martino Kociánová.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdravíme vás.

osoba
--------------------
Já bych jenom krátce konstatoval, že vždycky a všude je lepší debetní karta nežli kreditní, protože zabráníme v případě naší některé roztržitosti nadbytečným a zbytečným výdajům. A potom, paní Martino, prosím ještě v této hodině odpovězte na tento dotaz, a sice proč byl pořad Kupředu do minulosti zkrácen z 50 minut na pouhých 30 a proč přestal býti kontaktním? Je to škoda. Děkuji a na slyšenou.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám také moc děkuji a jenom ve stručnosti odpovím, že byl zkrácen, protože se přesunul do jiného vysílacího času, kde prostě nemohl delší být, a nebojte se, o tu kontaktnost nepřijdete, on teď, když se vlastně v tomto novém čase rozbíhá, tak my naopak jsem velmi kontaktní přes facebook, přes internetové stránky, přes webové stránky a pokud nám voláte na telefon na záznamník, tak i takto. Není už přímo takto kontaktní, protože pak už by z něho příliš nezbylo, ale jsem ráda, že jste našim posluchačem a pevně věřím, že se zabydlíte i v tomto formátu. Má to zase své jiné jisté výhody a na stránkách www.kupredudominulosti.cz můžeme komunikovat jak vám bude milo. Ale teď se ještě vrátíme k debetní kartě, pan posluchač říkal, že doporučuje raději debetní kartu. Tady jenom, zase nemůžu říct, je problém, že prostě v některých třeba v Americe vám ji prostě nevezmou, protože chtějí kreditní, ale co vy na to, vy jste odborník?

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Je to přesně tak, jak říkáte. Já si dokonce ani nemyslím, že by debetní karta byla lepší než ta kreditní. My už jsme tady kolikrát říkali, že o těch, o tom zle, co vlastně ty kreditní karty dokážou, že tam vlastně startujou ty dluhové spirály a tak dále, nicméně pokud jsem člověk, který s tou kreditní kartou, to znamená úvěrovou kartou, abychom si úplně rozuměli, dokáže dobře pracovat, je dostatečně bonitní, aby dokázal ten úvěrový rámec, který jak už jsem tady několikrát zdůrazňoval a říkal, by měl být maximálně ve výši 50 % měsíčního příjmu, maximálně. Tak dokáže ty závazky z té karty bez problémů pokrýt, tak naopak tím, že si tam vlastně nastaví ten limit a ten limit může být třeba 10 tisíc korun, tak není tak nebezpečný při krádeži jako třeba ta debetní karta, protože v okamžiku, kdy já mám debetní kartu a mám na tom účtu nastaven limit, takový ten nejobvyklejší je 50 až 100 tisíc, to znamená není to úplně málo na takovou tu běžnou transakci, tak v případě, že mi někdo tu kartu zneužije, tak o tyto peníze reálně mohu přijít. Ale pokud mám kreditní kartu a na té kreditní kartě mám 10 tisíc nebo 15 tisíc rámec, tak nejenom, že to bez problémů mohu používat při platbě přes internet, protože víc než těch 10 nebo 15 mi prostě z tý karty nikdo nedostane, ale mohu to i s takovým lehčím srdcem v uvozovkách používat právě i v tom zahraničí. To znamená není to úplně tak, že by jedno bylo lepší než druhé, ono je to zase o tom jak na tom kdo je, na jaké je v uvozovkách, jak zvládá tu finanční gramotnost a jak s tím nástrojem pracuje. Takže zase jako oheň dobrý sluha, zlý pán.

Martina KOCIÁNOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdeňku Simaichle, my vám děkujeme i za tuto poslední poznámku dnešní Poradny, rubriky Rodinné finance, protože ta otázka, zdali kreditní nebo debetní karta, to je taky velice častý dotaz. Já vám děkuji za informace, které nám snad umožní, abychom na dovolené nezůstali bez peněz a nebo naopak, abychom nezůstali bez peněz po návratu z dovolené. Děkuji moc.

Zdeněk SIMAICHL, ekonomický expert
--------------------
Také děkuji, mějte se hezky, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.