Host do domu plný hudby, tance, divadla ale i etikety
Tanečnice flamenca Dita Konášová, houslový virtuóz Jaroslav Svěcený, "divadelník" a prý "muž malých rolí" Arnošt Goldflam, "pan Etiketa" a mluvčí exprezidenta Václava Havla v letech 1992 - 2003 Václav Špaček nebo prezidentka Asociace medicíny proti stárnutí ČR a SR Monika Golková ... takové bylo "složení" hostů pořadu Setkání, které vysíláme v rámci bloku Host do domu po 11:05 hodině. Pokud jste některý z pořadů nemohli poslouchat ... máte další možnost v našem Rádiu na přání nebo přímo v následujícím článku, který se pokouší mapovat zajímavosti z rozhovorů uplynulého týdne.
Tanečnice flamenca Dita Konášová se právě vrátila z festivalu tance, který se konal ve španělské Andalusii.
(Pozn.: Oficiálně jde o Andaluské autonomní společenství, které je nejlidnatější a druhé největší autonomní společenství a historické území na jihu Španělska při pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu. Metropolí regionu je Sevilla.) Přinesla nám tak do studia trochu sluníčka, které i v této době a na rozdíl od Česka, ve Španělsku o víkendu svítilo. V Andalusii prý najdeme "vše co flamenco může nabídnout". V rozhovoru jsme se dozvěděli např. to, co jí na flamecu uchvátilo (dříve upřednostňovala jazz ale nakonec ji flameco "dostalo").
FLAMENCO je způsob interpretace písní, hudby a tanců. Je prokazatelně romského původu s prvky arabskými, židovskými, indickými a s vlivem španělského folkloru.
Tančí flamenco spíše ženy nebo muži? Podle Dity Konášové je to sólový tanec, a ne jen tzv. ženský, jak se u nás hodně lidí domnívá. Ve flamencu se hodnotí hlavně vnitřní prožitek, síla osobnosti tanečníka, způsob života a tzv. "duende", tedy atmosféra navozená mezi hudebníky a posluchači či tanečníky. Jde také o prožívání hudby spolu s publikem. Celkem prý nejde "ani tak o perfektní technické provedení tance ale o to, co tanečník dokáže tancem sdělit". D. Konášová flamenci v ČR také vyučuje, což je velmi náročná ale zábavná práce. Představila nám i taneční pomůcky, které k "pravému flamencu" nutně potřebujeme jako např. vějíře, kastaněty či spec. sukni.
Celý pondělní rozhovor se Zuzanou Burešovou si můžete poslechnout v audiozáznamu. (Pozn. Udělejte to zejména pokud potřebujete "dolít do žil" trochu energie. Dita Konášová totiž energií doslova srší?.)
V úterý byl hostem Tomáše Voženílka Ladislav ŠPAČEK, mluvčí exprezidenta Václava Havla v letech 1992 - 2003. Co dnes dělá? Prý pořád něco píše a hlavně učí společenskému chování či komunikaci (etiketa je dnes prý velmi moderní). L. Špaček je původní profesí pedagog (vystudoval obor dějepis a čeština). V jeho profesním životě se mu tato školní průprava prý velmi hodila. A jak hodností dnešní úroveň češtiny? To, že se cizí jazyky dostávají do naší mateřštiny je prý velmi dobře. Na druhou stranu si prý stále musíme hlídat tzv. pružnou stabilitu. "Stabilita jazyka nás spojuje s našimi předky a zároveň s generacemi, které přijdou po nás. Musíme umět číst knihy napsané před 100 lety a naši následovnicí zase musejí umět číst ty naše. Jazyk má být kontinuem mezi minulostí a budoucností. Na druhou stranu musí být pružný," řekl L. Špaček. Zároveň "nechce lámat hůl" nad současnou mladou generací a "jejich" používáním jazyka.
V rozhovoru jsme se dotkli také jeho dřívějšího působení v Československé televizi, kde byl od podzimu roku 1990 ve funkci vedoucí domácího zpravodajství a zároveň pracoval jako parlamentní zpravodaj a moderátor pořadu Události, komentáře.
V letech 1992 až 2003 byl L. Špaček mluvčí prezidenta republiky Václava Havla a ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Během svého působení na Pražském hradě navštívil, spolu s prezidentem Havlem, přes padesát zemí světa a absolvoval stovky společenských událostí na nejrůznějších úrovních. Samozřejmě jsme hovořili i jeho působení na Hradě, a to včetně desetiletém natáčení filmu Občan Havel.
Dostali jsme se i k posluchačským dotazům spojených s etiketou a správným používání některých výrazů jako např. stále citlivé označování naší země "Česko" či Česká republika.
Více si ale poslechněte sami v audiozáznamu pořadu.
Jaké to asi musí být vstát brzy ráno a od 8:00 hrát na housle? Hrát, aby prsty "nezlenivěly" a člověk byl připravený na koncert pro tisíce lidí? To hned v úvodu středečního rozhovoru Českého rozhlasu 2 - Praha a Zuzany Burešové prozradil hudební virtuóz Jaroslav Svěcený, který "rozcvičku" prý ji ani dnes nevynechal.
Samozřejmě nás zajímalo i co by se stalo, kdyby necvičil. Odpověď si poslechněte sami...
Praha bývala (a snad ještě i je) kulturní metropolí, což mnozí z nás alespoň tuší a ti co netuší, mohou navštívit celou řadu zajímavých koncertů a představení, které se pod taktovkou našeho hosta v ČR dějí. Nejen talentovaný hudebník, ale i znalec hudebních nástrojů, "pro kterého původ ani stáří nástroje nezůstane skryto". Většinu těchto vlastnosti jeho milovaných nástrojů totiž dovede určit "podle klenutí a odstínu laku houslí," řekl J. Svěcený. Za zvuku Vivaldiho jsme pluli vlnami ČRo 2 - Praha dál, směrem k "samotné duši umístěné za strunami". A kde přesně najdeme v houslích duši? Jaký byl vztah Antonia Stradiváriho a rodiny Amati? Pozná J. Svěcený jen podle zvuku tvůrce nástroje? Přiznal, že vždy asi ne ... O historii vzniku tohoto nástroje ví ale neskutečné množství podrobností, což nám neúnavně dokazoval celou hodinu našeho rozhovoru. Poslední okamžiky, strávené ve studiu s houslovým virtuózem, jsme věnovali posluchačským otázkám. Bylo jich nebývale hodně z čehož měl J. Svěcený "velkou radost", a to stejně jako ze svého projektu Vivaldianno, který přibližuje vážnou hudbu zejména mladšímu publiku.
Z Velké Chuchle k nám zavítal čtvrteční host. Sice nepřijel na koni, ale u dramatika a "divadelníka", za něhož se sám považuje, by takový "vstup na scénu" asi pro nás nebyl žádným překvapením. Arnošt GOLDFLAM je "původem" z Brna, v současnosti žije v Praze. Ve studiu si trochu "postěžoval" na pražskou čtvrť Karlín, kde dříve bydlel a vysvětlil proč se přestěhoval až do přímého sousedství jízdárny a závodiště.
Moderátora Tomáše Voženílka zajímalo, zda a jak si rozumí s dnešní "moderní technikou. "Mimo elektronické pošty vlastní televizi, mobilní telefon a především má "to rádio", řekl.
V rozhovoru také vzpomínal na svou rodinu, je prý dnes vlastně jedináčkem neboť jej o většinu rodiny připravily koncentrační tábory II. světové války. Také nám prozradil jak málo chybělo k tomu, aby se místo skvělým hercem stal lékařem. A co jej dosatalo až "k prknům, která znamenají svět"? Prý za to mohl biograf, literatura a dobrý přítel režisér Karel Fuchsa, ale především nešťastná láska, která jej dovedla až na JAMU.
Nemohli jsme vynechat ani v den vysílání premiérovou novou hru A. Goldflama Babička se vrací čili Dichtung und Wahrheit. Na rožni Ypsilonky přivede tři varianty známého příběhu - jak ho viděla Božena Němcová, jak se s největší pravděpodobností skutečně stal a jak ho vidíme dnes. Jak vše dopadlo nevíme ... nezbývá než se vydat do divadla.
V pátek byla hostem Zuzany Burešové prezidentka Asociace medicíny proti stárnutí ČR a SR Monika GOLKOVÁ, jediná "certifikovaná" lékařka v ČR, která se věnuje Anti-Aging medicíně.
(Pozn: Anti-Aging medicína je nově vzniklá medicínská specializace, jejímž cílem je dosáhnout co nejlepšího možného zdravotního stavu člověka a zároveň zbrzdění procesu stárnutí jeho organismu. Tato medicína omlazuje lidský organismus zevnitř i navenek a zabývá se také drobnými nuancemi a problémy, které se v rámci klasické medicíny vůbec neřeší. Medicína proti stárnutí je novým medicínským směrem 21. století, který spojuje výhody klasické západní medicíny s uměním medicíny východní.)
"Čas nemůžeme zpomalit, stárnutí ano." Toto "motto" najdeme na stránkách našeho hosta. Nás ale zajímalo "jak na to"? Jak má vypadat aktivní stáří a jak zpomalit stárnutí? Podle M. Golkové je to o tom, jak se chováme ke svému tělu. Důležitý je samozřejmě také náš jídelníček (nemáme prý rozhodně zapomínat na ryby). Jen na našich orgánech prý jde poznat, jak jsme vlastně staří (a nemáme na mysli věk člověka). Anti-Aging medicína dokáže přístrojově měřit funkční vitalitu jednotlivých vnitřních orgánů těla. Další metodou, která o nás prozradí i to co, nechceme, je spec. krevní rozbor. Zajímavé je, že krevní vzorky putují k rozborům až do ciziny. U nás to prý ještě laboratoře neumějí. Dotkli jsme se i tzv. psychosomatickým onemocněním, která jsou dnes velmi častá. Při léčbě zde lékaři spojují klasickou, tzv. západní medicínu, s uměním medicíny východní.
Více si poslechněte v audiozáznamu pořadu ...
Použít můžete tuto diskusi (hned pod článkem) nebo náš e-mail: ZDE.
NEZAPOMEŇTE, ŽE
Od února 2010, resp. poprvé od posledního lednového víkendu (30.1.- 31.1.), najdou návštěvníci internetových stránek Českého rozhlasu 2 - Praha EXKLUZIVNĚ, a to v našem Rádiu na přání, rozhlasové hry (ne 20:05), četby na pokračování (po - pá 22:05), pohádky skřítka Hajaji (denně 19:00), sobotní Hry pro děti a jejich rodiče (so 13:05) nebo Nedělní pohádky (ne 13:05)!!! Tyto pořady jsou zde publikovány ale pouze ve streamu, tedy pouze k poslechu (!), a pouze na dobu jednoho týdne!!! Vyhověli jsme tak vašim četným prosbám a žádostem.
Stále ale nemůžeme pořady nabízet "ke stažení", tedy k "download"(!) nebo na dobu delší než jeden týden. Jsou totiž chráněny autorským zákonem.
Pevně věříme, že tuto novou službu přivítáte!
VÁŠ ČESKÝ ROZHLAS 2 - PRAHA
RÁDIO NA VLNĚ POHODY
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
