Horácké kraslice Hany Šmikmátorové vyprávějí příběhy
Když se řekne velikonoční kraslice, každý si asi určitě představí ty z Moravského Slovácka. Z rukou tamních maléreček vycházejí doslova barevné poklady. Své tradiční vzory a způsoby zdobení má ale každý kraj. Možná méně známé, ale určitě ne zapomenuté, jsou kraslice horácké. Dodnes je maluje Hana Šmikmátorová z Telče.
„Já jsem chodívala v Jihlavě do Vysočanu, do folklórního souboru, a když mně bylo tenkrát osmnáct, tak pan Brtník pozval pana učitele Vratislava Bělíka, který se zabýval sběrem jak vzorů na kraslice, tak výšivek i horáckou architekturu. Ten nás to naučil,“ vzpomíná Hana Šmikmátorová. Kraslice, nebo přesněji po horácku malovny, ji natolik zaujaly, že je maluje dodnes a stala se v tomto oboru profíkem.
Horáckou kraslicí může dát děvče chlapci košem
Horácké kraslice jsou zajímavé tím, že každá vypráví svůj příběh. „Když byla dívka zamilovaná do toho chlapce, tak tam byly srdíčka, kytičky, cestička lásky, a když se stalo, že rodiče nutili děvčeti chlapce a ona ho nechtěla, ale musela mu tu malovnu dát, tak mu tu kraslici dala taky, ale kytka byla v koši a dala mu najevo, že mu dává košem,“ říká Hana Šmikmátorová. Na jejích kraslicích nejsou jen ornamentální vzory. Najdete tam krásné renesanční domy z telčského náměstí Zachariáše z Hradce, postavy v dobových krojích a dokonce i texty. Ta jsou vesměs posbírané po muzeích, v kronikách a starých knihách. „Jednak běžné, jako Já tebe miluji, srdce tvé tobě daruji nebo Vajíčko malované z lásky darované. Jsou tam ale i zajímavé jako Nelez za děvčaty přes ploty, nebudeš mít roztrhaný kalhoty,“ říká výtvarnice.
Když má obdarovaný dvě děti, namaluji na strom života dvě jablíčka
Hana Šmikmátorová samozřejmě respektuje základní ornamenty, vzory a barevnost. Do každého vajíčka ale vkládá i kus sebe a vypráví své příběhy. „Třeba když budu dělat na vajíčko strom života a dělám to pro někoho, kdo má dvě děti a je mladý, tak udělám nahoře kvítky, že je rozkvetlý a udělám tam dvě jablíčka, jako že má dvě děti, dva plody,“ vysvětluje a ukazuje na hotové kraslice v ošatkách.
Nejdřív namaluji to, co má být bílé
Horácké kraslice maluje Hana Šmikmátorová technikou voskové batiky. Používá včelí vosk a maluje tenkým redisperem. Vosk ve lžíci rozehřívá lihovým kahanem, protože jako jediný nekouří, vosk tak zůstane čistý. Pak už maluje a máčí v barvách od nejsvětlejší po nejtmavší. Logicky začíná voskem pokrývat nejdříve to, co má zůstat bílé. Je tedy jasné, že na voskovou batiku potřebujete bílá vejce. „Razítek na vejcích se zbavuji tak, že do vlažné vody dám trošku octa, jaru a kapku sava. Vajíčko namočím a pak otřu houbičkou,“ radí Hana Šmikmátorová.
Plné vajíčko se v barvě hezky potopí. Vyfukuji je až hotové
Další fígl, který Hana Šmikmátorová převzala už od svého učitele, je ten, že maluje vajíčko plné a syrové a vyfukuje ho až hotové. Když si vezmeme, že na jedné kraslici pracuje i pět hodin, chce takové vyfukování kopec šikovnosti a trpělivosti. Hana Šmikmátorová na vyfukování používá gumový míček, jaký známe třeba ze skleněných pipet. Obsah vejce ale předtím pořádně rozmíchá špejlí nebo jehlou.
Jsou to už stovky vajec, co Hana Šmikmátorová namalovala. Každé si signuje a datuje, ale přehled o nich nemá. „Vím, že je mám v Japonsku, v Americe ve Francii, no už jich je asi hodně, co jsem jich namalovala,“ usmívá se výtvarnice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
