Hledání světadílu dětství
„Čím je člověk starší, tím blíž je ke znovuobjevování zapomenuté pevniny. Proto si asi tak dobře rozumějí dědečkové s vnuky…“ Vyznání světadílu dětství, oné zapomenuté pevnině, kterou máme všichni v sobě, byť tu více, tu méně zasutou, vyslovil kdysi autor z nejpovolanějších, spisovatel, který velkou část své tvorby zasvětil psaní knih pro děti a mladé lidi – Eduard Petiška.
Eduard Petiška se narodil 14. května 1924 v Praze. Později byl ovšem bytostně spojen v jinými místy – nejprve s Čelákovicemi, kde trávil dětství, později s Brandýsem nad Labem. V Brandýse vystudoval gymnázium, zde také posléze mnoho let žil a tvořil. Byl autorem mnohostranným – psal poezii, romány, povídky, novely, knížky pro děti a mládež, dramata, překládal z němčiny a napsal řadu teoretických statí o dětské literatuře. Za svůj relativně nedlouhý život (zemřel v červnu 1987 v pouhých 63 letech) stihl napsat a vydat více než devadesát titulů.
V následující zvukové ukázce si můžete poslechnout Petiškovo vyznání ve vztahu ke smyslu a poslání dětské literatury. Tato Petiškova úvaha pochází z pořadu Dítě a kniha, který byl natočen v roce 1979.
Zámek v Brandýse nad Labem, v městě, kde Eduard Petiška po mnoho let žil a tvořil. Foto: wikipedia commons
Z osobních vzpomínek, jež Petiška natočil v rozhlase v roce 1984, pochopíme, jak důležité byly dětské zkušenosti a zážitky pro budoucího spisovatele.
Nyní bychom mohli doplnit něco, co Eduard Petiška v uvedené vzpomínce sám neříká. Jeho tatínek, František Petiška, se v mládí dobře znal s Jaroslavem Haškem, byli spolužáci a prý spolu sedávali v jedné lavici. František prošel aktivně první světovou válkou, strávil přitom několik let v Rusku. Později se jako zaměstnanec Dělnické úrazové pojišťovny stal spolupracovníkem Franze Kafky. Maminka Eduarda Petišky měla v mládí velké umělecké ambice, chtěla se stát operní zpěvačkou, psala prózu i verše. To po ní zdědil Eduard evidentně umělecký talent. Tatínek byl ovšem zase skvělý vypravěč. A malého Eduarda přivedl k systematické četbě.
V poslední krátké zvukové ukázce si připomeneme úryvek z jednoho Petiškova dětského příběhu, z pohádky, kterou dnes – především díky její filmové podobě – znají děti doslova po celém světě. Možná ale už jen málokdo ví, že příběh o tom, jak krtek ke kalhotkám přišel, napsal Eduard Petiška. Ve zvukové podobě ho v roce 2001 natočil Jan Fuchs.
Eduard Petiška byl autorem prvních pohádek o krtkovi. Foto: creative commons
Petiškovy knihy (a to nejen ty pro děti) byly přeloženy do několika desítek jazyků. Kdysi někdo spočítal, že úhrnný prodej jednotlivých titulů jeho knih dosáhl neuvěřitelného počtu osmnácti miliónů kusů. Bez přehánění můžeme prohlásit, že Petiškův věhlas dosáhl nadoblačných výšin: byla po něm totiž dokonce pojmenována jedna z planetek, jež se pohybují v naší sluneční soustavě.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
