Historik Stehlík: Srpnová okupace Československa v roce 1968 na Slovensku tak silně nerezonuje. A s Ukrajinou se nedá srovnávat

„Většinu klíčových otázek se postupem času daří odkrývat. Historici udělali mnoho práce a věnují se tomu velmi podrobně, ale vždycky si můžeme klást aktualizační otázky – jakým způsobem se společnost proměnila, respektive co jí do dneška dal ten rok 1968,“ navrhuje Stehlík.

Zpětně je podle něj pro okupační rok a následující období typický hlavně pocit zklamaných nadějí, který se rychle překlenul do letargie. Vědomí velkých historických událostí tak vystřídaly každodenní starosti a politické omezení.

„Normalizace přinesla určitou míru konformity a naučené autocenzury, která se v mnoha ohledech přelila do 90. let. V rodinách byl velmi často zakořeněný dvojitý způsob fungování, kdy něco říkáme doma, něco říkáme jako navenek,“ vysvětluje Stehlík.

Výbušný rok 1968

Vnímání okupace se neliší jenom v průběhu let, ale je podmíněno i společensky. Pravidelně má například výročí větší ohlasy v Česku než na Slovensku.

„Nechci říkat, že rok 1968 je pouze české téma. Okupace na Slovensku rezonovala, ale přece jenom ne tak silně jako u nás, třeba ve smyslu rozhlasu jako symbolu,“ domnívá se Stehlík. „Loňský, nebo možná i letošní rok, bude senzitivnější i na Slovensku, kde téma v posledních letech rezonuje o trochu více právě proto, že se zaktualizovalo agresí na Ukrajině.“

Čtěte také

Iva Holmerová: Invaze Ruska na Ukrajinu oživila u starších lidí vzpomínky. Na tanky v ulicích i okupaci nacisty

Srovnání sovětské okupace Československa se současným vpádem na Ukrajinu přesto podle něj není vhodné, protože nyní Moskva útočí na suverénní stát, kdežto v roce 1968 vstupovala do země, která jí byla politicky podřízená.

„Sovětský svaz dal jasné echo ještě před okupací, že k něčemu podobnému dojde, a tehdy nebyla vůle Západu zachránit Československo. Dnes jsme v úplně jiné situaci,“ upozorňuje Stehlík. „Jiná věc je šok ve veřejném prostoru – přece jenom jde o invazi a rok 1968 byl výbušný na celém světě.“

Vyvolal obrovskou vlnu solidarity a pomoci exulantům. Zároveň přispěl ke změně postojů západní levice, která byla do té doby silně nakloněna socialistickým myšlenkám.

Historické vědomí a paměť míst

Vzpomínky na okupaci jsou stále živé i v paměti lidí. „V regionální, místní nebo rodinné paměti hraje zásadnější roli historie, kterou rodiny prožily na daném místě, byť se jich dotkly i ty tzv. velké dějiny,“ potvrzuje Stehlík.

„Potkali jsme hodně lidí, kteří v sobě mají dějiny místa, a to je velmi zajímavé. A pak je jiný typ regionu, kde stále visí otázka po identitě, což jsou zejména vysídlené regiony, kde se lidé spíš ptají, kdo vlastně jsou, jaká je jejich identita.“

Historické vědomí a příslušnost přitom bude jedním z výrazných témat i nadcházejících voleb. Řada stran totiž ve svých kampaních polemizuje s českou příslušností v Evropské unii nebo Severoatlantické alianci.

„Objektivně ta témata nemohou nerezonovat, protože se nám svět proměňuje. Na druhou stranu jsem trošku skeptický vůči tomu, že česká společnost žije velkými tématy,“ uzavírá Stehlík. „Tento typ kampaně, jestli chceme patřit na Východ, nebo na Západ, je spíše mobilizační. Jestli se něco důležitého děje, nám řeknou až výsledky voleb.“