Historik Stehlík: Květnové události roku 1945 máme spojené s Prahou a Pattonem v Plzni. Připomínejme si události i z ostatních míst

„Obecně máme v aktualizované paměti boj o Český rozhlas a generála Pattona v Plzni. Šel bych ale i do konkrétních míst. Do Přerova, Vsetína, Velkého Meziříčí, do Kralup. Je logické, že jsme koncentrovaní na hlavní město, ale květnové dny byly v celém protektorátu často barvitější a tragičtější,“ vysvětluje.

Čtěte také

365 mrtvých jako dní v roce. Dokument o zamlčeném poválečném masakru Čechů na Němcích v Českém ráji

„Neopomeňme statečnost a odhodlání mužů i žen, kteří se rozhodli vstoupit v posledních dnech do odporu vůči okupantům. Často s falešnou moudrostí říkáme, že to bylo na poslední chvíli a šlo o zbytečné oběti, ale není to tak. Jde o doklad odhodlání a statečnosti.“

Domluvená linie? Mýtus

Neprobádané detaily květnových dnů roku 1945 podle historika už příliš není. „Spíše si myslím, že nám v hlavě zůstávají nějaké mýty, předdefinované věci, které se začaly říkat během komunistické propagandy,“ přemýšlí Michal Stehlík.

Čtěte také

Proč Prahu nepřijeli osvobodit Američani? Legenda o dohodě se Sověty padla. Hrdinové z barikád a marná snaha Jaromíra Nechanského

„Jeden z takových velkých mýtů je, že demarkační linie mezi sovětskou a americkou armádou se dohodla už v Jaltě a byla jasná předem. Přitom dnes už dobře víme, že šlo především o komunikace armád relativně na konci války.“

„Politici v Jaltě neměli mapu a neříkali: ‚Vy dojdete jen sem‘. Je potřeba vracet se k realitě. Dějiny jsou spíše příběhy, žijeme v příbězích konce války, ale nabourávat je realitou není vůbec na škodu,“ dodává.

Zelenskyj v Praze

V Praze druhým dnem pokračuje oficiální návštěva prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského s manželkou Olenou. „Je to rozhodně symbolické,“ říká historik.

„Prezident Ukrajiny přijíždí na Pražský hrad, kde společně s Petrem Pavlem velmi jasně deklarují spojenectví, soudržnost i blízkost České republiky a Ukrajiny. Rusko mezitím připravuje velkou parádu na Rudém náměstí.“

„Jde vlastně o velkou historickou aktualizaci, která v ČR probíhá. Ruská invaze na Ukrajinu změnila pohled Čechů na válku, přinesla jí do naší blízkosti a do našeho vnímání. Proměnilo to i náš pohled na bezpečnost.“

Na otázku, zda Češi vzhledem k historické zkušenosti dokážou lépe odhadnout hrozící nebezpečí a zda jsou vnímavější a citlivější, odpovídá historik Stehlík opatrně. „Jsou to dvě odlišné věci. Jsme citlivější a vnímavější, ale neumíme to odhadnout. Máme velmi silnou emoční stopu, ale neproměňuje se do racionální vnímavosti,“ dodává.