Herečka Eva Leinweberová: Husa na provázku je životní filozofie. V tomhle duchu dělám divadlo pořád
„Musím říct, že začínat v divadle Husa na provázku je nastavit si laťku tak, že nikdy nepůjde přeskočit,“ zamýšlí se herečka v Blízkých setkáních. Cítí se spokojena s rolemi, které dostává? Co ji baví na roli v Komorním Kalichu a v Laterně Magice? Proč si ji pletou s Pavlou Tomicovou? Co chystá a co jí dělá radost?
„Husa na provázku je životní filozofie. Podle toho se žije a v tomhle duchu dělám to divadlo pořád. Provázek mě zásadně formoval,“ přiznává Eva Leinweberová.
„V pubertě jsem byla přesvědčená o svém talentu a neuvědomovala jsem si tu zodpovědnost. Myslím, že nervy byly tenkrát menší, než jsou teď a rok od roku je to horší,“ přiznává.
„V Huse na provázku jsem pracovala s režisérem Vladimírem Morávkem a řekla bych, že on je můj divadelní duchovní otec. Tam jsme i vymysleli prototyp, který se jmenuje „paní blbá jako noha“, což je paní v brýlích, dominantní a otravná. A tu jsem hrála já.“
Teprve po ochodu z této scény šla Eva Leinweberová na DAMU. „A tam jsem najednou zjistila, že člověk může být svobodnější. Režisér Jan Borna byl velmi hravý a to mi tu „provázkovskou“ filozofii doplnilo,“ uzavírá herečka v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
