Herec Jan Kolařík o pádu na dno i cestě zpátky: „Dnes už vím, že se to dá řešit jinak“
Nedávno se na obrazovkách objevil film Lajf režiséra Jiřího Stracha, ve kterém hraje. „Na celém projektu mě zajímalo pracovat s lidmi jako Božidara Turzonovová, Sophia Šporclová, Jiří Mádl a Ivo Gogál,“ říká v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou. Snímek otevírá téma, o kterém se nemluví snadno – rozhodnutí ukončit život. A Jan Kolařík s ním má překvapivě i osobní zkušenost.
Pro Jana Kolaříka snaha o sebevraždu není jen hereckou zkušeností. „Zhroutil jsem se, když mě odvedli na vojnu. Doufal jsem, že budu mít modrou,“ vzpomíná. „Byl jsem doma vychovávaný svobodně a šíleně jsem se bál představy, že mě odvedou někam na východní Slovensko, kde mě bude šikanovat člověk, který nedovede číst.“
„Nechtěl jsem, aby to bolelo, tak jsem si v džusu rozpustil tubu Rohypnolu a pokusil se řezat. Naštěstí se to nepovedlo a od té doby vím, že všechno se dá řešit jinak,“ přibližuje.
„Rodiče z toho byli špatní a musel jsem k psychiatrovi, což byl tatínek mého téměř spolužáka. A ten řekl: Měli bychom vám dát bolestivou injekci, abyste si to příště rozmyslel.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
