Henry Fairs v Merseburgu

2. duben 2012

Střední Německo je pro milovníky varhanní hudby doslova rájem, téměř v každé obci, natož pak větším městě lze najít historické varhany. Tento nástroj uchvátil také britského varhaníka, kterého v sasko-anhaltském Merseburgu zastihla Zita Senková.

„Tradice v Anglii je jiná, u nás zní varhany většinou spolu s chórem při bohoslužbě, zatímco v Německu a ve Francii má hráč na tento nástroj více prostoru pro improvizaci,“ říká Henry Fairs, koncertní varhaník a profesor na Vysoké hudební škole v Birminghamu, kde své zkušenosti předává momentálně šestnácti studentům a pravidelně vystupuje v Evropě i v Americe.

„Právě ve středu Německa zažila varhanní hudba svůj rozkvět v baroku, především díky Johannu Sebastianovi Bachovi. Později, v raním romantismu přišla renesance této hudby, zásluhu má na tom zejména Felix Mendelssohn-Bartholdy, který se významně zasloužil o popularizaci hudby Bacha, jako dirigent a varhaník. Mendelssohn často vystupoval také v Anglii, i v Birminghamu, odkud pocházím, právě tam bylo původně uvedeno jeho oratorium. V Anglii byl Mendelssohn velmi oblíbeným a uznávaným, byl opravdovou hvězdou! Dalším velikánem na poli varhanní hudby je rovněž Ferenc Liszt, který je dokonce spjat se zdejšími varhany v Merseburgu, v tomto Dómě měla jeho díla premiéru. Kromě rozkvětu varhanní hudby v baroku a romantizmu se jí dařilo rovněž ve 20. století, které přineslo osobnosti jakým byl například Marcel Dupré. V Paříži vychoval několik generací varhaníků, kteří pak dále komponovali, jako například Olivier Messiaen. Repertoár varhaníka je velmi pestrý a není to jenom Bach,“ říká dvaačtyřicetiletý Henry Fairs, který hru na varhany studoval v rodné Anglii a pobýval také na ročních stážích v Německu a ve Francii. Vítěz mezinárodní soutěže varhaníků v dánském městě Odense, který při svých recitálech a koncertech hraje na historických i moderních nástrojích, rovněž zasedá v porotách prestižních mezinárodních soutěží i hudebních festivalů.

„Mám radost ze všeho, co hraji, můj repertoár je eklektický. Neomezuji se na jedno období či autora. Ostatně není toho mnoho, co se mi nelíbí. Pro varhaníka je samozřejmě důležitý Johann Sebastian Bach, ale rád hraji také představitele německého romantizmu či skladby Belgičana Césara Francka, který žil v Paříži a složil krásná díla v romantickém stylu. A líbí se mi už zmíněný Messaian, to je Bach 20. století,“ vyznává se Henry Fairs, který lásku k varhanům zřejmě podědil.

„Můj dědeček byl varhaníkem, zemřel ale velmi mladý, takže jsem jej nepoznal. Nicméně babička chtěla, abych jako kluk chodil do kostela a zpíval ve sboru. Tam jsem poprvé uslyšel varhany a hned jsem věděl – tohle se chci také naučit!“

Henry Fairs, který je v Německu váženým a častým hostem, by si stejné uznání pro varhanní hudbu, jaké se dostává tamním umělcům, přál také v rodné Anglii.

„Je to skutečně jiné. Klasická hudba a její umělci obecně jsou v Německu velmi uznávaní. Ne že by tomu tak nebylo i v Anglii, ale kdybychom zůstali u varhanů, tak díky obdivuhodné tradici a bezesporu Bachovi i Lisztovi požívá tato hudba a její interpreti velké renomé. Jen velmi zřídka bychom se u nás v Anglii setkali s tím, že malé město, jakým je sasko-anhaltský Merseburg, kde si povídáme, je dějištěm koncertů varhanní hudby, který láká stovky lidí. A takových míst je v Německu mnoho. V Anglii se s takovým zájmem a akcemi setkáte maximálně v Londýně či v mém rodném Birminghamu. Němci mají prostě lásku k hudbě v krvi, a to jak umělci, tak i velmi angažované publikum.“

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.