Hendikepované děti bychom neměli držet v lavicích. Smysl má mimolavicová inkluze

19. listopad 2015

Proč jsou hendikepované děti často nesmyslně drženy v lavicích, když se daleko lépe socializují a integrují při mimoškolní činnosti? To nechápe ani PhDr. Martin Březina, ředitel ZŠ Stoliňská, která má s integrací a inkluzí letité zkušenosti.

Vrátka k praktickým školám se přivírají

Pokud školská poradenská zařízení diagnostikují, že dítě spadá intelektem do tzv. „pásma širšího průměru“, praktickou školu mu pravděpodobně nedoporučí, přestože dříve by to možné bylo. O umístění do praktické školy budou muset rodiče od 1. září 2016 dokonce žádat, zatímco v současnosti musejí s návrhem souhlasit.

Přitom praktické (dříve „zvláštní“ školy) jsou pro mnohé hendikepované děti jediným rozumným řešením. Děti tam nejsou stresovány, nijak netrpí, nejsou to ústavy, kam by byly zavírány, ale moderně vybavené budovy. O osm dětí se starají dva dospělí, jen učební program je upravený tak, aby děti mohly zvládnout to, co jim intelekt, popřípadě postižení dovolí. Absolventi takové školy pak mohou ve společnosti naprosto úspěšně fungovat.

Hendikepů je víc, praktických škol méně

Dětí, které mají nějaký hendikep nebo postižení, bude v běžných školách přibývat. Mění se schéma rodiny, do škol se také dostává více dětí, které by bez pokroku medicíny nežily. Omezování praktických škol je proto paradox.

„V praktických školách jsou odborníci. Asistent pedagoga, který má pouze nějaký kurz, určitě není v dané problematice tak vzdělaný, jako speciální pedagog v praktické škole,“ říká ředitel Březina. „Vize, že každá škola bude mít ve svém rozpočtu peníze na speciálního pedagoga, je hodně vzdálená realitě,“ dodává.

Smířit se s myšlenkou, že „moje dítě chodí do praktické školy“, je zároveň stále pro řadu rodičů nesmírně obtížné. Často se snaží téměř „za každou cenu“ umístit své dítě do běžné školy. A školský zákon jim jde na ruku. Pokud rodič o přijetí kteréhokoli dítěte zažádá, škola ho – pokud to umožňuje její kapacita – musí přijmout.

Kde se daří inkluzi?

„V ‚mimolavicových‘ aktivitách,“ říká ředitel ZŠ Stoliňská. Zaráží ho, že je inkluze směrována do školních lavic a chybí podpora volnočasového mimoškolního vzdělávání. Výuka probíhá frontálním způsobem a učitel nemůže být pořád jen kouč. „Musí něco odvykládat a děti naučit. A tam je prostor pro pohyb dítěte v majoritní společnosti minimální. Chce to spíš takové aktivity, jako jsou družiny. Tam bych si uměl představit, že dítě s asistentem bude fungovat,“ říká Martin Březina.

ZŠ Stoliňská spolupracuje už léta s denním stacionářem Paprsek, což je zařízení komplexní péče pro děti a mládež s postiženími. Děti se spolu scházejí ve výtvarných dílnách, při sportovních aktivitách, na výletech. „Děti zdravé naprosto přirozeně vycházejí s dětmi s hendikepovanými. A dospělí jen zpovzdálí zajišťují, aby se něco nestalo,“ říká Dr. Březina.

„Já si neumím představit, že děti, které spolu odpoledne fungují v rámci projektu, by spolu seděly v jedné lavici. To je naprosto scestná představa, která by ublížila zdravým, hendikepovaným a dosáhla jen toho, že učitelka po chvíli zcela oprávněně podá výpověď,“ popisuje realitu ředitel Martin Březina.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.