Helena Růžičková: Pes na tragickej život. Natálie Drabiščáková a Lukáš Příkazký v dokudramatu ze série Příběhy slavných

13. červen 2026, aktualizováno

Příběhy slavných

„Ježišmarjá, na tragickej život já jsem pes!“ říká Helena Růžičková (13. 6. 1936–4. 1. 2004) v seriálu Vlak dětství a naděje. Stalo se to jejím mottem. V 60. letech hrála velké role v Činoherním klubu. Po zákazu se vrhla na film. Pomáhala starým, homosexuálům, dětem z dětských domovů. S vlastními vnučkami ale po rozvodu syna v kontaktu nebyla… Poslechněte si dokudrama jako rozhovor novináře s věřící herečkou, korpulentní baletkou, neúspěšnou političkou, vědmou a kartářkou.

Účinkují: Natálie Drabiščáková, Lukáš Příkazký

Napsal: Radek Brož

Režie: Bela Schenková

Premiéra: 11. 11. 2016

Maminka Draga pocházela ze Sarajeva, tatínek sloužil v cizineckých legiích v Africe. Šaman mu tam prý předpověděl, že bude mít dceru-umělkyni. Helena (tehdy ještě Málková) tak chodila na balet a už ve čtyřech letech stála na jevišti Národního divadla. Tehdy taky dostala první filmovou roli děvčátka v Babičce.

Odmalička chtěla pomáhat lidem, proto vystudovala zdravotnickou školu. Práci zubní laborantky ale nakonec vyměnila za herectví. Herec Jiří Růžička se stal i jejím osudovým mužem. Žili spolu 48 let. Dohromady je dala kamarádka Jiřina Bohdalová. Brali se v roce 1955 a za rok se narodil Jirka.

Protivládní řeči

Z Heleny se stávala populární herečka. Manžel chtěl k filmu, a tak dělal pomocného režiséra na Barrandově. Ona v 60. letech hrála velké dramatické role v Činoherním klubu, kde měla mít na jevišti protivládní řeči. Režim ji pak chtěl na rok uklidit do zelinářství. Skončila na psychiatrii.

Jsem tvor, který mluví rychle, takže nemůže lhát.
Helena Růžičková

Zaoblovat se začala po porodu, zadržovala totiž v těle vodu. Ze své korpuletní postavy udělala přednost. Její syn na tom byl podobně, taky byli svého času nejtěžší komické duo světa. Odmítala, že by byl její humor vulgární. Hrubší výrazy prý používala, jen když byla hodně naměkko. Aby nemusela brečet.

S láskou do voleb, bez strachu ke smrti

Vědma, numeroložka, kartářka... Její předpovědi se plnily. Proč si v roce 1996 nevyvěštila neúspěch své senátní kandidatury za KSČM (jako nestraník)? Prý se do své budoucnosti prostě nikdy nedívala. Paradoxní je, že ač na kandidátce KSČM, byla silně věřící členkou Metodistické církve.

V důchodu se chtěla starat o toulavé psy. Svého syna přežila o pět let. Zemřela 4. ledna 2004 v 67 letech. Smrti se prý nebála. Už jednou, když jí bylo 30 a zlomila si páteř, prý ten tunel a světlo viděla.

autoři: lup , Radek Brož