Hektolitry krve v jeho knihách přitahují čtenáře. „V béčkové literatuře je smrt legrace,“ říká Leoš Kyša alias František Kotleta

Hektolitry krve přitahují ke čtení jeho knih stovky čtenářů. Vědí totiž stejně dobře jako autor, že hodnota života ve fantaskní literatuře je tak trochu spektakulární záležitost. „V béčkové dobrodružné literatuře je to vlastně legrace. Zní to možná divně, ale když napíšete román, kde utýráte slepici, tak je to vlastně mnohem víc utrpení a hrůzy,“ vysvětluje Leoš Kyša v Nočním Mikrofóru.

Rys české akční školy

„Lidi na tom baví nevážnost, což je mimochodem i rys české akční školy. Limonádový Joe také střílel padouchy, a my se tomu smějeme, protože vnímáme, že smrt je tam nerealistická.“ Jedním dechem ale dodává, že úspěchu svých knih ne úplně rozumí.

Čtěte také

Vězení pro krále braku. Svérázný případ, který v historii českého zločinu nemá obdoby

„Pořád čekám, kdy se přijde na to, že jsou mé knihy vlastně hrozné. Je to takový syndrom podvodníka, kdy mám pocit, že si to nezasloužím. Vysvětluji si to ale jako obranný mechanismus, abych nezapomněl, že jsem pořád ten kluk z Bruntálu. Nafouknuté ego vás totiž může zničit. Je to rakovina duše a já se snažím si ho do své mysli nepustit,“ přiznává.

Fantastika je nadčasová

Masivní oblíbenost únikové literatury obecně ale pedagog tvůrčího psaní vysvětluje tím, že je paradoxně neskutečně pravdivá a nadčasová. „Tím, že se zbavíte reality a tíže světa, dostanete se hlouběji do podstaty lidského příběhu. Úniková literatura je vlastně strašně nadčasová,“ zamýšlí se v rozhovoru s Vasilem Fridrichem.

„Tři mušketýři jsou dobrodružná literatura. Romeo a Julie je young adult. Přesto se to pořád vydává a dramatizuje. Přináší to totiž hlubší poselství o nás samých. Společenská próza je oproti tomu poplatná době tím, že ji popisuje. Za deset let bude ale zastaralá, což se fantastice nikdy nestane.“