Hanin kufřík. Příběh pátrání japonských dětí po osudu české židovské dívky Hany Bradyové v Osvětimi
Hana Bradyová z Nového města na Moravě ve třinácti letech zahynula v koncentračním táboře Osvětim. Díky ředitelce Tokijského centra pro studium holokaustu ale její osud znají miliony dětí. „Černobílé fotky nemůžou dnešním dětem nic přiblížit,“ vysvětluje Fumiko Išioka. „Ten kufřík ale odkazoval ke smrti anonymního dítěte. A já z něj chtěla učinit symbol života. Chtěla jsem dětem ukázat, jaký krásný a šťastný život prožila jeho majitelka. Aby lépe pochopily, co bylo zmařeno.“
Technická spolupráce: Ivana Možná a David Janečka
Překlad čtou: Zuzana Vojtíšková a Marek Janáč
„Všechno začalo hnědým kufříkem,“ vypráví Fumiko Išioka. „I v Japonsku, které je tolik vzdálené evropským událostem druhé světové války, jsme chtěli děti seznámit s holocaustem, aby lépe pochopily, kam až mohou vést předsudky a rasová nesnášenlivost.“
„V našem centru jsme uspořádali výstavu Holokaust viděný dětskýma očima. Sesbírali jsme spoustu dobových materiálů a fotografií, ale stále to nebylo ono. Černobílé obrázky prostě nemohly dnešním dětem přiblížit události staré více než šedesát let. Chtěla jsem získat něco skutečného, co by naše děti spojilo s tragickými příběhy jejich židovských vrstevníků.“
Kufřík zamotal hlavu všem
Fumiko se vydala do muzea v Osvětimi, aby získala alespoň několik autentických věcí, které patřily zavražděným dětem. Za pár měsíců do Tokia opravdu přišel balík. Byla v něm dětská ponožka, botička, svetřík, plechovka jedovatého plynu cyklonu B, ale především hnědý kufřík s velkým bílým nápisem: Hana Brady, 16. května 1931, Waisenkind.
Čtěte také
„To bylo v roce 2000,“ pokračuje Fumiko. „Kufřík jsme umístili do skleněné vitríny v centrální části expozice. Upoutal především malé návštěvníky. Pronásledovali nás množstvím otázek: Co v něm bylo? Kdo to byl, ta Hana? Co se jí stalo a kde všude s tím kufříkem byla? Příběh kufříku i jeho majitelky prostě zamotal hlavu nám všem.“
Pátrání trvalo rok
Fumiko zahájila rozsáhlé pátrání, které trvalo téměř rok. Po boku měla Malá křídla, skupinku dětí, která pravidelně pomáhá v Tokijském centru, vydává časopis a snaží se šířit informace o holokaustu mezi dalšími japonskými dětmi.
„Kufřík odkazoval ke smrti anonymního dítěte,“ vysvětluje Fumiko. „Ale já z něj chtěla učinit symbol života. Chtěla jsem dětem ukázat, jaký krásný a šťastný život prožila jeho majitelka, aby lépe pochopily, co bylo zmařeno.“
Čtěte také
Bratr, který přežil
Výsledkem byla kniha a vzdělávací program Hanin kufřík, jehož prostřednictvím Hanin bratr Jiří předával dětem svou zkušenost s holokaustem. Tomu se totiž na rozdíl od sestry a rodičů podařilo v lednu 1945 během pochodu smrti uprchnout a válku přežít.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
