Hana Vítová. Toužila po dramatických rolích, ale hrála naivky

Hana Vítová zůstala tak trochu neprávem ve stínu známějších kolegyň Adiny Mandlové, Lídy Baarové či Nataši Gollové. Přitom byla rovněž krásná a talentovaná, navíc uměla skvěle zpívat a ve třicátých letech patřila k našim nejobsazovanějším herečkám.

Setkání s Voskovcem a Werichem jí změnilo život

Narodila se jako Jana Lašková sólistovi opery Národního divadla a operní pěvkyni. A zatímco kolegyně jejich rodiče od herectví zrazovali, ji naopak proti její vůli přihlásili na pěvecké oddělení pražské konzervatoře.

Z nedokončených studií ovšem odešla v roce 1931 do Osvobozeného divadla a setkání s Voskovcem a Werichem jí nadobro změnilo život. Nejenže mladinké umělkyni vymysleli nový umělecký pseudonym, vzápětí si s nimi také zahrála ve filmu Jindřicha Honzla Peníze nebo život.

Ve filmu spolu s Ljubou Hermanovou zpívala i proslulé blues Jaroslava Ježka Život je jen náhoda. A právě tato píseň se stala Haně Vítové osudnou. Jako by ve svých osmnácti letech naprosto přesně předznamenala svůj osud.

Hrála dívky čekající na osudovou lásku

Představitelka melancholické Marty z Nočního motýla i rozhárané Elén z Pytlákovy schovanky toužila po velkých dramatických rolích, kvůli svému naturelu byla ovšem ideální představitelkou způsobných dívek, které pokorně čekají na pravou, osudovou lásku.

Její profesní i osobní život se v pozdější etapě vyvíjel velmi tragicky a od posledního snímku v roce 1949 ztvárnila již jen tři méně významné role. Zemřela 3. března 1987.