Gilbert Bécaud

Tak vzpomínal na začátek a vznik jedné ze svých nejznámějších melodií herec, zpěvák a šansonier Gilbert Bécaud (24.10.1927). Jenom na okraj: to moskevské Café Puškin, o kterém Bécaud v Nathalii zpívá, ještě v polovině devadesátých let v Moskvě neměli. Otevřeli ho mj. také proto, že to byla zajímavost, na kterou se neustále ptali cizinci z celého světa - ti, kteří dobře znali tuhle Bécaudovu písničku. Rozhodujícím momentem v Bécaudově hudební kariéře bylo možná jeho setkání s šansonierem Jacquesem Pillsem, úspěch mělo jejich společné americké turné, stejně jako po návratu do Paříže vystoupení před legendární Edith Piaf s hudebním příběhem Je t´ai dans la peau. ( Máš mě pod kůží...) Od r. 1953 zpívá Gilbert Bécaud v pařížské Olympii, natáčí filmy - proslaví ho pohádkový příběh Země, odkud přicházím, hraje, zpívá, skládá hudbu na texty básníků Louis Amada nebo Maurice Vidalina. Je hvězdou první velikosti, cestuje po světě a jen do pražské Lucerny se vrátí celkem asi pětkrát. O publiku mluví Gilbert Bécaud jedině v ženském rodu, protože tisíce posluchačů v sále jsou pro něj jedinou a nejkrásnější ženou, kterou chce ten večer nádherně milovat. Návštěvníci Bécaudových koncertů v Československu vzpomínají vedle dokonalé jevištní show, na jeho puntíkovanou kravatu, tradiční kostým - modrý oblek, ale především jsou tu melodie, které zdomácněly na celém světě v různé kvalitě domácích interpretů, stejně jako v Bécaudově originále : Podívej, kvete růže, Když umírá básník nebo píseň na památku Saint-Exuperyho Návrat malého prince...

Nejšťastnější chci být zítra - říká zpěvák, kterému novináři pro jeho energii vymysleli přezdívku "muž 100 000 voltů", v posledních letech překonal rakovinu, vyšlo mu další CD -tentokrát s moderní podobou francouzského šansonu. Když jsem byl v Paříži, byla slavná Olympie v rekonstrukci, ale stál jsem tedy aspoň chvíli na břehu Seiny v pařížské čtvrti Boulogne, kde kotví malá Bécaudova loď, přál jsem si, aby se objevil a jen tak prošel kolem, i když vůbec nevím, co bych mu řekl... Možná: že mám rád jeho starší hudební příběhy, kde se tak intuitivně potkávají hudba a slova básníků... Et maintenant - Co bude dál, v češtině nádherný text Jiřiny Fikejzové, který je víc než inspirován originálem. Tu dívku jsem poznal v letadle, vypráví Gilbert Bécaud, Byla smutná, chtěl jsem jí potěšit... Prožila nešťastnou lásku a já se jí zeptal : Co teď ? Co bude dál? A ta otázka ve mně zůstala.pronásledovala mě a slova nakonec dostala melodii. Je to příběh, který zpívám ze srdce a myslím, k srdcím mnoha lidí... Co bude dál? Náš příběh končí. Můžeš si jít, kam se ti zlíbí... Život je dlouhý a svět najednou tak malý. Ale kdo ví co bude dál?