Frontex poprvé operuje mimo Evropskou unii. Mise v Albánii je zkouškou pro možné nasazení v Africe
V Albánii od května operuje Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, známá jako Frontex. Jde o vůbec první nasazení unijních pohraničníků, včetně několika z Česka, mimo samotné území Evropské unie.
Mise kromě jiného představuje i zkoušku toho, jestli by jeden z nejdůležitějších bezpečnostních prvků v rámci evropské migrační politiky v budoucnu zvládl také nasazení jinde – třeba v severní Africe, píše německý list Die Welt.
Čtěte také
Členové Frontexu z jednoho z albánských kopců bedlivě pozorují, jestli se někdo nesnaží nelegálně vstoupit na území Evropské unie. Dění na řecko-albánské hranici spolu s albánským policistou sledují také dva čeští pohraničníci s vozem vybaveným termovizí. „Dnes je klidný večer,“ říká Pavel Doležal a dodává, že jiného dne byla zadržena skupina asi 50 migrantů včetně dvojice převaděčů.
Od května je ve východní Albánii nasazeno 50 unijních pohraničníků, kteří střeží jednu z částí 350kilometrového řecko-albánského pomezí, většinou tvořeného těžko přístupným hornatým terénem. Jde přitom o ojedinělou operaci, protože je to poprvé, kdy Frontex působí mimo Unii.
Změnu přinesla reforma Frontexu, díky níž může agentura v případě žádosti třetího státu působit i mimo Unii. Albánie, která doufá v brzké zahájení přístupových jednání o vstupu do Evropské unie, o to Brusel požádala už v roce 2017. A že se nemusí jednat ze strany Frontexu o poslední misi takového druhu, napovídá už její název: První společná operace na západním Balkáně.
Nehlídaná hranice
Tirana o pomoc zažádala také kvůli chybějícímu vlastnímu personálu. Dosud řecko-albánskou hranici, kterou v posledních letech využívalo velké množství uprchlíků a pašeráků, střežila pouhá desítka albánských policistů. Přitom takzvaná balkánská trasa, kterou v posledních letech využily tisíce migrantů a pašeráků, není v žádném případě uzavřená.
Čtěte také
Čtěte také
Uprchlíci v současnosti do Evropy proudí především přes turecko-řeckou hraniční řeku Evros a Egejské moře. Při další cestě z Řecka směrem na sever se ale nevyhnou Albánii. Jen minulý rok albánská stráž zadržela 6 893 lidí, letos už je číslo skoro stejně vysoké.
Mise v Albánii se účastní dvanáct unijních států, mimo jiné také Německo. Dominik Matiske spolu s albánským kolegou Besardem Xhaferrim hlídkují na hraničním přechodu Kapshtica a v době návštěvy reportérů deníku Die Welt se vydali na kontrolní objížďku.
Trasa vede po stěrkových cestách pohraničními vesnicemi. „V Německu na silnicích potkáváte auta, cyklisty a elektrické skútry. Tady v Albánii osly, krávy a koně,“ popisuje Matiske.
Když pohraničníci zastaví na jedné vyvýšenině, pomocí nočních kamer kontrolují zelenou hranici. „Práci nám ztěžuje to, že krajina je tady nepřehledná. A většina migrantů se na cestu vydává až okolo půlnoci,“ vysvětluje německý pohraničník.
Jeho albánský kolega Xhaferri mu mezitím ukazuje, kam se má dívat. „Je důležité, že Frontex v Albánii působí, protože nás není tolik, abychom nelegální migraci zastavili,“ říká zároveň.
Od květnového začátku mise se unijním pohraničníkům podařilo odhalit více než 2 800 migrantů. Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž se zajímá také o informace o mezinárodním organizovaném zločinu. Její zástupci sice nesmějí sami zasahovat, ale získané informace mohou předat například Evropskému policejnímu úřadu (Europol).
Symbolická mise
Jak vypadá zásah Frontexu v praxi? Když jeho příslušníci odhalí skupinu migrantů, předají souřadnice dalším kolegům. Policisté přímo na místě uprchlíkům zkontrolují doklady a také to, jestli u sebe nemají nebezpečné předměty. Albánští kolegové je poté převezou na nejbližší policejní služebnu, kde za pomoci tlumočníků dojde k jejich identifikaci a registraci.
Čtěte také
Jak říká německý policista Jan Seibold, například jedné nedávné noci se hlídce podařilo zadržet pět Marokánců. „Setkali jsme se už také dokonce s Tibeťany a Haiťany,“ vypráví pohraničník.
Po identifikaci mohou migranti požádat o azyl. V loňském roce tak učinilo 4 175 uprchlíků, letos to bylo už téměř 4 200 osob. Většina ze zadržených se však azylového řízení vzdá a snaží se pokračovat dál do Unie.
„Je to dilema,“ podotýká Raphael Bossong z berlínské Nadace pro vědu a politiku (SWP), jenž se zabývá evropskou migrační politikou. Registrace migrantů v Albánii je opatření, které podle něj není příliš účinné. A stejně tak operační význam mise považuje Bossong za malý. „Přínos operace Frontexu je hlavně symbolický. A sice v tom směru, že Evropská unie dokáže působit také ve třetích zemích,“ myslí si výzkumník a dodává, že celá akce se tak trochu podobá školnímu projektu.
S takovým tvrzením ale nesouhlasí členové Frontexu, podle nichž probíhá první zásah za hranicemi Unie standardně. „Postupujeme stejně, jako kdybychom pracovali třeba v Bulharsku nebo Řecku,“ popisuje policista Seibold. A dodává, že pracovním jazykem je angličtina a postupy jsou stejné jako na území Unie s tím rozdílem, že albánské obyvatelstvo je obzvláště nápomocné. „Když vidí migranta, sami nám zavolají,“ dodává Seibold.
Trénink na Afriku?
Nicméně unijní misi na západním Balkáně nelze považovat za běžnou operaci, myslí si Die Welt. Brusel musel s Albánií mimo jiné vyřešit právní otázky, jestli a jakým způsobem mohou unijní pohraničníci vůči uprchlíkům postupovat. „Unie v Albánii koná podobně jako v Turecku. Přicházející migranty se snaží přesvědčit, že země je pro ně bezpečná,“ vysvětluje výzkumník Bossong.
Čtěte také
Brusel má podle něj velký zájem na udržení utečenců v zemích na západním Balkáně. „Jakmile totiž vstoupí na teritorium unijního státu, jsou oprávněni požádat tam o azyl, což není v zájmu Unie.
Navíc čím víc Frontex přispívá k udržení migrantů mimo Unii, tím víc o existenci agentury projevují zájem unijní země,“ říká Bossong.
Zdá se tak, že přítomnost Frontexu v Albánii je skutečně zkušební projekt. Brusel už navíc vyjednal další dohody o spolupráci s Černou Horu, Severní Makedonií, Srbskem a Bosnou a Hercegovinou. Podle Evropské komise už jen zbývá podepsat příslušné dohody. A je třeba dodat, že všechny jmenované státy mají o vstup do Unie zájem. Podle Bossonga tak Brusel může touto spoluprací ovlivňovat přístupový proces.
Země severní Afriky se sice unijními členy stát nechtějí, ale také tam se o působení Frontexu alespoň teoreticky uvažuje. Podle Evropské komise však zatím k žádným jednáním nedošlo. Výzkumník Bossong nasazení Frontexu v severní Africe z právního hlediska považuje za možné, ale reálně to vidí komplikovaněji. „Například v Libyi je situace velmi nebezpečná. Možné je uvažovat hlavně o spolupráci s Tuniskem,“ myslí si.
Na řecko-albánské hranici se vrací pohraničník Xhaferri z kontrolní objížďky. „Donedávna pomáhala Evropa Albánii. Teď poprvé pomáhá Albánie Evropě,“ cituje slova albánského strážce hranice německý list Die Welt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
