Fotbalové srdce Tottenhamu tluče na White Hart Lane. Teď dostane nový svatostánek
Stadiony se bourají, kluby se stěhují, ale tradice zůstává. Tak by se dal v kostce shrnout příběh nedělního ostře sledovaného zápasu anglické fotbalové ligy, který proti sobě svedl velké rivaly ze severního Londýna – domácí Tottenham a hostující Arsenal. Tentokrát bylo severolondýnské derby i poněkud nostalgické. Šlo totiž nejspíš o poslední vzájemný duel na dosluhujícím stadionu White Hart Lane.
„Je to hodně dojemné, když si vzpomenu, kolik velkých zápasů jsme tady proti Arsenalu odehráli. Taky tedy pár ne moc povedených,“ přiznává Hillary, skalní fanynka Spurs.
Fanoušci se podle ní trochu bojí, jaké to na novém stadionu bude, a to přesto, že vyrůstá přímo v původním historickém areálu. Hillary také nepochybuje, že se mu pořád bude říkat Lane, i když oficiálně ponese jiný název.
„Fandové budou pořád chodit do stejných hospod v okolí. Není to tak, že bychom se stěhovali na neprobádané území,“ říká fanynka Spurs, která je majitelkou sezónní vstupenky na White Hart Lane, stejně jako její 90letý otec. Mimochodem čekací listina na permanentku teď čítá 40 tisíc jmen.
Česká stopa na White Hart Lane
Hillary sype z rukávu ohledně severolondýnských derby jednu historku za druhou. Mráz po zádech jí ale prý běhá hlavně při vzpomínce na vítězství Spurs 5:1 v ligovém poháru v roce 2008, kdy branku domácích mimochodem hájil Čech Radek Černý.
„Hráli jsme ten den tak nádherný fotbal!“ rozplývá se. „Hluk na Lane byl neuvěřitelný. Bzučelo mi v uších ještě dlouhé hodiny po zápase. Syn, kterému bylo asi čtrnáct, se tehdy zeptal mého muže: ‚Proč se máma objímá a líbá se všemi těmi neznámými lidmi?!‘“ směje se Hillary.
Stejně tak prý nemůže zapomenout na derby před dvěma lety, které rozhodla krásná hlavička Harryho Kanea.
Fotbalista bez tváře
Severolondýnské derby, to jsou i souboje popěvků, které jsou plné provokativních, až urážlivých vzkazů. Před posledním zápasem se v nich třeba fandové Spurs naváželi do údajného Jidáše, bývalého obránce Sola Campbella, který uskutečnil krajně neobvyklý přestup z Tottenhamu do Arsenalu. V chorálech se vzpomíná i na velké legendy klubů doby dávno minulé.
John, který dělá na White Hart Lane průvodce, mi vypráví příhodu o mimořádném debutu v North London Derby, který koncem 50. let zažilo jedno z nejlepších křídel té doby Cliff Jones.
„Cliff dorazil na zápas nezávisle na týmu, autobusem po vlastní ose, protože zrovna sloužil v armádě. Přišel k bráně a řekl stevardovi: ‚Jsem Cliff Jones a dneska hraju v základní sestavě Tottenhamu.‘ Člen ostrahy se na něj podíval a odpověděl: ‚Jasně, to říkají všichni, chlapče.‘ A poslal ho pryč,“ vypráví John.
Museli dojít pro slavného kouče Billa Nicholsona, aby slavného hráče dostal na stadion. Dneska ujde třeba i pouhý náhradník zahřívající tottenhamskou lavičku po ulici sotva dvacet metrů a jeho identita je odhalena.
Konec prokletí
Spurs od sezóny 1994/95 v ligové tabulce končí vždy až za Arsenalem. Fotbalová Anglie vytvořila pojem St. Totteringham's Day, kdy je matematicky jasné, že Tottenham Arsenal nemůže přeskočit.
Nedělní loučení s White Hart Lane ovšem přineslo Tottenhamu štěstí a zlomilo mnohaleté prokletí. Vítězství Spurs 2:0 nad Arsenalem totiž zajistilo, že je letos jejich odvěký rival už v ligové tabulce nedožene.
