FLASHBACK: Jak Television před 40 lety udělali v garáži pořádek

20. únor 2017

V únoru slaví čtyřicetileté výročí Marquee Moon od newyorských Television – album, jež je mnohými považováno za jeden ze základních stavebních kamenů punk rocku. A to i přesto, že se vymyká většině jeho definic a charakteristik. Vizionářský přístup Television zásadně popohnal vzkvétající newyorskou scénu a pomohl předurčit zvuk celé jedné odnože kytarové hudby.

„Vážně byste nevěřili, v jaký žiju díře. Podlahy jsou úplně černý od všech sraček za ty roky, okna se tak klepou, že čekám, kdy se vysypou a dole na ulici to někoho zabije. Na ty čtyři komůrky mám jeden radiátor, ..., svýmu domácímu dlužím něco kolem patnácti set dolarů. Je to pro mě jako zázrak, že si rok neřekl o nájem, protože tenhle rok vlastně žádný prachy nemám,“ říká Tom Verlaine, zpěvák a kytarista Television v jednom z raných rozhovorů. V roce 1970 se rozhodl opustit stabilní, ale neperspektivní a nezáživnou práci v malém knihkupectví a ponořil se do bohémského života bez stálého (a často vlastně jakéhokoliv) příjmu. Rozhodně ale nezahálel – opustil rodný stát Delaware a přesunul se do New Yorku, kde chtěl rozvíjet svou kariéru básníka, spisovatele a muzikanta. Ve stejné době vznikala první sestava Television, pod názvem Neon Boys. Druha ve zbrani mu při tom tvořil Richard Hell, Verlainův kamarád ze střední školy.

Flashback je nepravidelná hudební rubrika Radia Wave, ve které si připomínáme důležité desky uplynulých let a ptáme se, jestli má smysl poslouchat je i dnes.

Následující roky strávili Neon Boys více méně v podzemí, ale v roce 1973 se kapela po krátkém období neshod a nečinnosti znovu sešla, opět s bubeníkem Billym Ficcou a nově také s druhým kytaristou Richardem Lloydem. Lloyd s sebou přinesl kreativní melodické linky, které se staly nezbytnou součástí specifického zvuku kapely, jež nyní fungovala už pod názvem Television. Klíčovou roli v kariéře skupiny sehrál její manažer Terry Ork. Přemluvil totiž majitele newyorského klubu CBGB Hilly Kristala, aby dal šanci a stálé angažmá právě Television – namísto zajetého country, bluegrassu a blues, tedy stylů, které dominovaly programu Kristalova podniku do té doby, a dokonce mu daly jeho jméno.

Kapela tak kromě intenzivního zkoušení (údajně čtyřikrát až sedmkrát týdně) dostala možnost pravidelně vystupovat s kvalitnějším ozvučením a hlavně před publikem. Několik set koncertů odehraných na prknech CBGB posunulo Verlaina a spol. na hráčskou úroveň, jaká byla na garážové scéně do té doby naprosto nevídaná. Právě sevřenost kapely a virtuozita jejích členů se staly jedním z poznávacích znaků Television.

Časté účinkování v CBGB také znamenalo, že se kolem klubu začali pohybovat další spřátelení umělci, jako byla tehdejší Verlainova přítelkyně Patti Smith nebo začínající Ramones. Z místa se stávalo centrum neskutečně rychle bující newyorské garážové a (proto-)punkové scény a Television tak vlastně byli jejími pionýry. S příslušností k punku to ale pro ně nebylo tak jednoduché. Ačkoliv byly koncerty Television plné divoké a elektrizující energie, kapela dokázala protahovat své skladby do dlouhých – až třicetiminutových – jamů, což se značně vymykalo dosavadní představě o tom, jak by rebelantská rokenrolová hudba měla znít.

Punk not punk

Někteří svědci, včetně proslulého hudebního kritika Lestera Bangse, je pak hanlivě připodobňovali spíše k improvizacím psychedelických nebo freejazzových skupin. Koneckonců, obojí Tom Verlaine uvádí jako svoji velkou inspiraci a s nějakým odznakem příslušnosti k punku si opravdu neláme hlavu. Jeho záliba v poezii se navíc samozřejmě odrazila v textech, které víc než nazlobenou reflexi společnosti přinášely zadumanou introspekci. Na newyorské scéně se tak už tehdy začala v podobě Television zhmotňovat specifická odnož punk rocku – umělečtěji zaměřená, uhlazenější a sofistikovanější, navazující na tradici šedesátkových undergroundových kapel jako The Velvet Underground nebo The Fugs.

Přestože Television skutečně stáli u samotných začátků zlaté éry newyorského garážového rocku, kvůli Verlainovu perfekcionismu trvalo několik let, než se svět dočkal jejich prvního alba. Přestože sám Brian Eno s kapelou už v roce 1974 nahrál první verze písní, které se později objevily na LP Marquee Moon, Verlaine nebyl spokojen s celkovým vyzněním nahrávky a trvalo další tři roky, než Television (již bez Richarda Hella, s novým basákem Fredem Smithem) nahráli svůj debut. Tedy vlastně celkem dlouho potom, co své první velké desky vydaly ostatní kapely z okruhu CBGB.

03804394.jpeg

Trpělivost se ovšem občas vyplácí. Když konečně Marquee Moon v únoru 1977 vyšlo, sklidilo okamžitě nadšené reakce jak od publika, tak od hudebních médií. Propracované kompozice, poetické texty a hlavně extrémně chytlavé a krystalicky znějící kytary dvojice Verlaine–Lloyd vytvořily ve spojení s pulzující energií a celkovou naléhavostí muziky tak unikátní celek, že pro něj doposud neexistova paralela. Desetiminutová titulní skladba i přes svou délku namísto rozvleklosti dodnes překvapuje svou sevřeností. Guiding Light a další skladby zase disponují tak vypracovanou produkcí a instrumentálními party a sóly, jaké bychom tenkrát hledali spíš u stadiónových kapel typu Fleetwood Mac.

„Řekni mi, kdo nám sem posílá tyhle danajský dary – tolik toho slíbit a není z toho nic. Nedá se nic dělat, každá růže má svoje trny,“ zpívá Verlain v Guiding Light. Jeho problematická osobnost a prohlubující se drogová závislost Richarda Lloyda i ostatních bohužel zabránily Television plně sklidit plody své práce. Po vydání znatelně klidnější a ještě introspektivnější druhé desky Adventure se Television rozpadli a skutečná celosvětová sláva se jim v jejich době vyhnula. Přestože nikdy nebudou tak populární jako někteří jejich souputníci, jejich význam se nedá dostatečně zdůraznit. Čistý, sevřený, kultivovaný a inteligentní sound Television měl zásadní vliv na vznik kapel, které dnes označujeme jako post-punkové, a dalších. Nebýt Toma Verlaina a spol., zněly by desky Talking Heads, Pixies, Sonic Youth, ale i U2 nebo třeba takových The Strokes nejspíše úplně jinak.

autor: Tomáš Jan
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.