Film je pro Fedora Gála způsob, jak ukázat na to, co jej pálí

Do ČR se přestěhoval krátce po rozpadu společné federace. „Pro mě bylo rozdělení společného státu bolestivé. Na Slovensku tenkrát vládl duch Mečiarismu, a to mi nevyhovovalo. Proto jsem se rozhodl přestěhovat. Tady se dobře cítím, zde mám svojí rodinu, postel a knihy. Jazykový ani kulturní problém to pro mě nebyl.“

Kolébka z krabice od bot
Fedor Gál se narodil v Terezíně. „Trvalo mi dlouho, než jsem se dopátral okolností mého narození. Lidé o těchto věcech neradi mluví. Dnes už vím, že moje maminka tam přijela těhotná. Postýlku jsem měl z krabice od bot a byl to prý svým způsobem luxus. Uznávám, že Terezín je zvláštní místo pro narození.“ Vystudoval chemii a pak i sociologii a ekonomii. Tvrdí o sobě, že má široké, ale plytké vědomosti. Dlouho se zabýval prognostikou. „Seznámil jsem se tam se spoustou známých lidí, jako např. Václavem Klausem a Milošem Zemanem.“

Za politiky si můžeme sami
Fedor Gál byl po pádu totalitního režimu v r. 1989 jedním ze zakladatelů hnutí Veřejnost proti násilí. „Ti nejlepší lidé z jejího středu do politiky tenkrát vůbec nevstoupili. Mysleli jsme, že to mají dělat profesionálové, což v té době byli pouze komunisté. Já nemám rád řeči, že politika je špinavá a politikové jsou zkorumpovaní. Nadáváme tím na vlastní volbu. Při vstupu do politiky je důležité, aby se člověk nenechal zdeformovat. Ale lákadlo moci a peněz je velké a mnoho lidí neodolá.“

Fedor Gál|foto: Alžběta Švarcová

Dokument je velkým lákadlem
V současné době se Fedor Gál zabývá, kromě jiného, natáčením filmů. „Filmový dokument je zvláštní žánr a dobrý způsob, jak komunikovat s veřejností. Je to přitažlivé a atraktivní. Není to pro mě nástroj obživy, ale způsob, jak ukázat prstem na problémy, které mě pálí. Natočil jsem příběh Natálky, holčičky, která byla popálená následkem útoku extremistů. Chtěl jsem především poukázat na to, kam až vede lidská nenávist.“

Minulost nás pronásleduje
Dalším zajímavým snímkem je "Krátká dlouhá cesta". „Měl jsem k jeho natočení osobní motiv. Šel jsem v něm po stopách svého otce, kterého zastřelili v posledních dnech války. Postupně se z filmu stala výpověď o poměrně nedávné době, která byla krutá a vyžádala si životy mnoha nevinných lidí. Při natáčení jsme občas všichni plakali a doufám, že přenos těchto silných emocí se odrazil i ve filmu.“ S následky 2. světové války prý dodnes nejsme vyrovnaní. „Na Slovensku existuje skupina, která si stále připomíná Slovenský štát. Tento problém tam není do současné doby vyřešený a i v politických špičkách existují lidé, kteří o tomto období šíří mezi veřejností nepravdy.“

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Danielou Brůhovou.