Fiat 126p. Blecha na čtyřech kolech si doskákala pro nehynoucí slávu

Hvězdou se stal také v dalších koutech světa. Na délku měřil tři metry a pět centimetrů, vážil 600 kilogramů, měl skromný výkon 23 koní a z nuly na sto akceleroval za nekonečných 48 sekund. Stal se nástupcem legendárního Fiatu 500, který se vyráběl od roku 1957.

Italský design

Když nastal čas na výměnu, turínská automobilka povolala do zbraně svého designéra Sergia Sartorelliho. Vytvořit nástupce oblíbené „pětistovky“, která se stala miláčkem Itálie, byl úkol velmi důležitý, ale také dost nevděčný. Sartorelli to však dokázal.

Čtěte také

Eliška Junková: Můj život je bugatti. Regina Rázlová jako slavná česká závodnice v dokudramatu ze série Příběhy slavných

Jako vždy přesně vystihl, co se po něm chtělo. Fiatu 126 vtiskl poctivé, praktické a přátelské tvary. Proti předchůdci působil o dost moderněji, ale v jeho útrobách nadále pracoval jednoduchý a osvědčený dvouválcový motor. Díky tomu byl vůz nejen levný na výrobu, ale také se dal snadno opravovat, což později ještě umocnilo jeho oblibu.

Ve Slovinsku mu říkali Blecha

Premiéru měl v roce 1972 a jen o rok později se začal vyrábět také v Polsku. Od italské předlohy se lišil vyšším podvozkem, jinou mřížkou chladiče, odlišnou roztečí kol a oranžovými blinkry místo původních bílých. Aby se nepletl s originálem, začal si za číselné označení psát malé p.

Čtěte také

Trabant je komunikativní vozítko

Poláci mu ale stejně říkali Maluch a jméno to bylo tak populární, že se později stalo i oficiálním pojmenováním. Fiat 126p slavil úspěch po celém světě. V Chorvatsku mu říkali Peglica, což je slovo odvozené od termínu pro žehličku. Ve Slovinsku to byla Bolha, tedy Blecha, nebo také Kalimero.

Maďaři zase přispěchali s označením Myší náklaďák. Vůz se prodával také mimo východní Evropu. V Chile se mu přezdívalo Bototo, v Austrálii Niki a ve Velké Británii Bambino. Maluch se vyráběl až do roku 2000 a během 28 let vzniklo více než čtyři a půl milionu kusů.