Expertka Denisa Hejlová: Dnes se válka nevede jen tanky a drony. Dezinformace na sítích přitom stojí halíře

Dezinformační kampaň vedená proti České republice je založená na tvrzení, že Polsko chce obsadit Těšínsko. Na sociální síti Facebook se šíří letáky, které zvou na demonstraci do Třince, a pod příspěvkem už běží plamenné diskuse. Jenže zadavatel ani diskutující s největší pravděpodobností neexistují. Jsou falešní a úřady v Těšíně o žádné demonstraci nevědí.

Čtěte také

Analytik Josef Šlerka: Na sociálních sítích vidíte válku, která se nestala. Umělá inteligence mění propagandu

V Polsku se zase přes falešné profily rozšířil podvržený dokument se jménem českého velvyslance. Citovalo ho neexistující médium, které napodobilo stránky zpravodajského webu iROZHLAS. Hackeři navíc prolomili web polského regionálního rádia a umístili na něj smyšlený článek. Podle Polska jde o rozsáhlou nepřátelskou kampaň.

„Bohužel tyto případy se děly v historii vždy a dějí se po celém světě i dnes. Velmi často se nějaký státní aktér snaží zanést semínko nenávisti, rozpojit třeba dvě komunity, dva národy a získat z toho něco pro sebe. Cíl přitom nemusí být krátkodobý, může být plánován strategicky na dlouhé roky,“ říká expertka na strategickou komunikaci Denisa Hejlová.

Semínko pravdy a nabalená lež

V této souvislosti připomíná například územní spor o Kurilské ostrovy, které za své považuje Japonsko i Rusko. „Kampaně jsou zaměřeny na domácí obyvatelstvo s cílem přesvědčit je o tom, že toto území skutečně náleží Rusku. A stejně tak je to i na jižní straně na Okinawě, kde sídlí velká americká základna – tentokrát však ze strany Číny, která razí narativ, že tyto ostrovy jsou kolonizovány a že tam americké jednotky páchají zločiny. Vždy je tam nějaké semínko pravdy, nějaká konkrétní událost, na kterou se nabalí další obsah.“

Nejinak je tomu i v českém případě. Česko a Polsko dlouhodobě jednají o zhruba 300 hektarech území, které Česku připadlo po druhé světové válce při narovnávání hranic.

Falešný profil za pár minut

Nové jsou podle Hejlové především technologie, které se k podobným kampaním využívají. „Dneska se to šíří především prostřednictvím digitálních nástrojů, které jsou v současné době velmi levné. Vytvořit falešnou stránku, fotografii, profil, ukrást někomu identitu – to jsou věci, které jsou hotové v řádu minut a stojí halíře.“

Česká vláda reagovala ve středu vysvětlujícím příspěvkem o česko-polských vztazích na sociálních sítích z pera ministerstva zahraničí. Reagovat na podobné kampaně je ale podle Hejlové mnohem složitější než v minulosti.

„Dřív byla propaganda poměrně snadno rozpoznatelná. Byl to jeden kanál, jedno sdělení, které se neustále opakovalo. Jakmile jste se naučili základní ideologický princip, velmi snadno jste propagandu poznali všude. Dnes je to složitější. A stejně tak složité je i na to nějakým způsobem reagovat, protože my jsme demokratický stát a nemůžeme používat ty prostředky, jaké mohou používat nedemokratické státy.“

Státu chybí koordinace

Český stát přitom podle expertky nástroje pro odhalování podobných operací má – od tajných služeb přes armádu až po další bezpečnostní složky. Problém vidí především v jejich koordinaci. Jednotlivé instituce mohou zachytit dílčí projevy, aniž by je někdo spojil v jeden celek.

Čtěte také

Analytik Šlerka: Klíč v boji proti dezinformacím? Důvěra ve stát a mediální výchova od první třídy

„Tyto kampaně jsou technologicky velmi levné, je jich stále větší množství a je stále těžší je poznat. A právě proto je třeba holistický přístup,“ upozorňuje Hejlová.

Jako příklad zemí, které jsou na zahraniční vlivové operace lépe připravené, uvádí pobaltské a skandinávské země. Švédsko má vlastní státní organizaci, která se touto problematikou zabývá, Finsko zase výrazně posiluje vzdělávání a povědomí obyvatel o hrozbách.“

„My si musíme uvědomit, že dneska se válka nevede jenom tanky nebo drony, ale vede se i po sítích, vede se digitálně a velmi často souvisí s kyberzločinem, kyberpodvody a vším, co se odehrává na internetu,“ uzavírá Hejlová.