Expedice o ženách a ženském hledisku ve vědě

Fyzioložka a biochemička Helena Illnerová, jaderná fyzička Dana Drábová socioložka Jiřina Šiklová nebo experimentální viroložka Rut Tachezy. To jsou české odbornice a ženy-vědkyně, které ve svém oboru dosáhly špičkové úrovně.

Práce a rodina

I přesto má ale Česko v současnosti jedno z nejnižších zastoupení žen ve vědě a výzkumu v zemích Evropské unie. Pro ženy ve vědě je hodně důležité, aby se jim dařila skloubit práce s rodinou, jak potvrzuje jedna z výzkumnic Petra Holštajn Zemánková, která se zabývá kognitivními funkcemi u nerologických a psychiatrických  onemocnění a nedávno získala dotaci na znovunastartování vědecké kariéry od Grantové agentury Masarykovy univerzity.

Role žen ve vědě je bezesporu nezastupitelná|foto:Fotobanka Pixabay

„Získání grantu je hlavně skvělá příležitost, jak skloubit mateřství a kariéru. Můžu si dovolit jesličky a pokračovat v práci, která mě tak baví.“

Dotace Career Restart pomáhá právě vědců a vědkyním, kteří museli přerušit práci ve výzkumu ze závažných důvodů. Hlásí se o ni ale hlavně ženy na mateřské a rodičovské dovolené. Vědecké komunity jsou totiž často mezinárodní a výzkumníci a výzkumnice v zahraničí jsou zvyklí, že rodičovství práci přeruší maximálně na několik měsíců.

Co ženy stále trápí

I přesto, že ženy tvoří polovinu populace, nedaří se stále ženské hledisko dostatečně zahrnovat do klinických studií - tedy do několika fází ověřování bezpečnosti nebo účinnosti nových léčiv, léčebných postupů, ale třeba i ochranných prostředků či přístrojů. Klinické testy se totiž ve výzkumu dělají stále převážně na mužích.

Podle vědeckých výzkumů v případě studentek platí, že když je učí přírodovědné a technické předměty ženy, je větší šance, že takový obor samy vystudují|foto:Profimedia

Roztroušená skleróza, mrtvice nebo osteoporóza - to je jen několik málo příkladů nemocí, které se přitom projevují jinak u každého pohlaví. „Existují případy, kdy jsou ve zkoumané skupině pacientů muži i ženy, ale neřeší se rozdíly ve výsledcích u jednotlivých pohlaví. Výsledky jsou pak zkreslené,“ říká Jens Peter Andersen, jehož tým se snažil zjistit, jak moc designéři klinických studií, související s covidem-19, pracují s pohlavím a genderem.

Jana Gabrielová ze Sociologického ústavu Akademie věd k tomu doplňuje, že podobně tomu může být i v případě navrhování nejrůznějších ochranných prostředků, jako je například neprůstřelná vesta, kterou využívají jak policisté, tak i policistky. „Ženský hrudník je jiný než ten mužský a v momentě, kdy nebude přiléhat tak, jak má, může to danou policistku ohrozit na životě.“