Expedice do historie lékáren a lékárenství

Položili jste si někdy otázku, jak to tehdy lidé dělali a čím se léčili ve starověku a novověku? Kde stály nejstarší lékárny na našem území a jak fungovaly? Kolik lidé v dávných dobách za léky platili a kdo si mohl dovolit lékárny navštěvovat? Expedice míří do historie výroby léčiv a lékárenství.

Apothekáři – předchůdci lékáren a lékárníků

K předchůdcům lékárníků patřili kořenáři - herbarii, kteří prodávali pepř, zázvor, hřebíček, šafrán, i některé léčivé přípravky, třeba sirupy  nebo maceráty. Na městských tržištích, v krámcích, nebo v boudách. Pevnějšími a  nepřenosnými stánky pro  obchod byly tzv. kotce, a tyto kotce se latinsky nazývaly apotheca. A právě z toho vzniklo slovo apothekář. Léčiva i přípravky dováželi kupci nejčastěji z Benátek a Lombardie.

Odkud k nám přicházeli první lékárníci, z čeho se léky vyráběly a jaká byla cesta od sušených žab, rybích měchýřů, kančích zubů a drcených parůžků a klepítek k syntetickému aspirinu? |foto:Fotobanka Pixabay - (5008272)

Lékárenství v Evropě

Počátky opravdového evropského lékárenství, které vzniká v procesu znovuobjevování  antických, Araby tradovaných medicínsko-farmaceutických informací, můžeme sledovat už od  11. a  12. století v  Itálii,  Španělsku a jižní  Francii. Rozvoj našeho lékárenství v 13.  století  lze spojovat s vlivem rozvinutého lékárenství vlašského - tedy italského,  přicházejícím k nám přímo obchodními cestami a nepřímo v podobě německého lékárenství, které se dostávalo do našich měst s německými kolonisty.

Lékárny klášterní a veřejné

Středověk přinesl rychlý rozvoj farmacie a také chemie, která ve farmacii zaujímá velmi důležité místo. Síť lékáren se začínala rozrůstat. Vznikaly lékárny "klášterní", které byly uzavřené a sloužily jako ústavní lékárny jen malému okruhu pacientů. "Veřejné" lékárny byly ale otevřené každému, patřily městu a vedl je tzv. "provizor". V 17. století vzniklo další množství jak veřejných, městských lékáren, tak i klášterních. Kladně byly hodnoceny lékárny, které tehdy vznikaly v hospitálech zdravotnických zařízení řádu Milosrdných bratří, které doplňovaly nemocnice.

Kdo si mohl léky dovolit?

K dalšímu rozvoji výrobní činnosti lékáren  došlo s růstem počtu obyvatelstva ve městech. Zákazníci se rekrutovali  zejména z lépe  situované  vrstvy, která  si  mohla dovolit  drahé  léky,  což byl  patriciát  a  řemeslničtí  mistři. Další  rozkvět  a  rozšíření  výrobní  činnosti  přineslo v 16.-17. století zavedení chemických léčiv. Lékárny si zachovaly monopol přípravy chemických léčiv prakticky až do dvacátých let 19. století. Podle zákona až do roku  1855 byl lékárnám povolen nákup továrně vyrobených chemických léčiv.

Zákazníci se rekrutovali zejména z lépe situované vrstvy|foto:Fotobanka Pixabay - (5008272)

Vynálezci lékárenských „specialit“

Postupně  se  objevil  nový  fenomén,  lékárny  vyráběly nejen  přípravky  dle  lékařského  předpisu,  ale  i vlastní léková komposita, tzv. domácí speciality. První speciality se objevily už ve 14. století, nejstarší známou specialitou  u  nás  byl  Oleum  balsami  Magistri  Galli  de Monte Syon, který vyráběl kanovník a lékař Mistr Havel ze Strahova, žijící za vlády Karla IV. V 18. století už ale speciality nebyly  ojedinělým  jevem,  jejich  složení  bylo ovšem často  tajeno a  tyto  přípravky  se  nazývaly  arcana  (z  lat. slova arcanum - tajemství).  Výroba  a  prodej  arcan  byla v Rakousku  zakázána  v roce  1775,  zákaz  byl  bezvýsledně opakován a obnovován mnoha dalšími dvorskými  patenty  a  výnosy,  vycházely  seznamy  tajný chléků, které byly zdravotními úřady zakázány.

Zakladatel lékárenství Benjamin Fragner

Za  zakladatele lege artis výroby specialit u nás se považuje  malostranský  lékárník Benjamin  Fragner, který žil v letech 1824-1886 a jehož lékárnu O černého orla najdeme dodnes na rohu Nerudovy ulice a Zámecké ulice u pražského Malostranského náměstí. Právě on začal s výrobou  „Domácí  masti" roku 1866 a později i „Balsamu Dr. Rosy" a jeho příkladu následovali další lékárníci v Praze i jiných městech.

Kdo by si dnes dokázal představit život bez moderních léčiv?|foto:Fotobanka Pixabay - (5008272)

Od Černého orla po fabriku

Koncem 20. let minulého století se farmaceutická výroba v lékárně U Černého orla natolik rozšířila, že bylo nutné ji přestěhovat do továrních hal. Podnik již tehdy vedl Karlův syn Jiří Fragner, který spolu s bratrem Jaroslavem, známým českým architektem, vypracoval projekt nového podniku v Dolních Měcholupech u Prahy. Ředitelem firmy, nesoucí tradiční jméno B. Fragner, zůstal až do konce druhé světové války Jiří Fragner. V podniku postupně zaváděl nové chemické postupy a realizoval i některé velmi náročné projekty, byl také iniciátorem vývoje prvního českého penicilinu. Jejich penicilin úspěšně skryli před nacisty. Roku 1946 však byla společnost znárodněna a měcholupský podnik Spofa Fragner se stal základem pro nově ustanovený národní podnik Léčiva. A  roce 1950 došlo také ke znárodnění lékáren v celé republice.

Expedici do historie lékárenství a výroby léčiv u nás povedou kastelán hospitálu Kuks Libor Švec, ředitelka Českého farmaceutického muzea Ladislava Valášková a historické lékárny U bílého jednorožce v Klatovech Kamil Novotný.