Eva Hudečková: Cítíte se podle toho, čím krmíte svojí duši

Eva Hudečková vystudovala herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Herecké profesi se věnovala do roku 1984. Ztvárnila řadu zajímavých rolí v divadle, v televizi i ve filmu, její práce byla oceněna několika cenami. Od poloviny 80. let se věnuje psaní. V roce 1992 se představila jako spisovatelka svou prvotinou "Bezhlavá kobyla". Román se setkal s nadšeným ohlasem a přízní čtenářů i odborné kritiky.

Potrava pro duši

Je pozitivním a stále se usmívajícím člověkem. „Je to tím, že mám obdiv ke krásným lidem a všemu, co je na světě krásné a má trvalou hodnotu. I krásný film, představení či kniha vám může zůstat v srdci. To co jí vaše tělo a vaše duše, podle toho se také cítíte.“

O šťastném soužití

Když se řekne Eva Hudečková, musí se říct také virtuos Václav Hudeček. „Jsme spolu 37 let. Můj manžel je největší dar, který jsem shůry dostala, protože je to vzácný člověk. Není to jen vynikající umělec, ale také úctyhodná bytost. Venoušek je člověk, za kterého bych dala život. Zatímco jiné ženy mají důvěrné kamarádky, já mám za důvěrníka svého manžela. A recept na dobrý vztah? Člověk musí být v první řadě tolerantní a nesmí být sobec.“

Hudební setkání

Jakou hudbu poslouchají u Hudečků nejen o Vánocích? „Dopřáváme si naše lásky, jako Jarek Nohavica, Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou a další. My milujeme populární muziku, když jí dělají dobří umělci. Vážná muzika je oceán, ale krásné mohou být i tzv. rybníčky.“ V noci se spolu vrátili s dobrou náladou z předvánočního koncertu. „Zvláště o Vánocích je setkávání s publikem nádherné, protože lidé mají otevřená srdce a chodí na koncerty přemýšlet a meditovat. Atmosféra je neskutečně krásná a všichni jsme dojatí. Jsme vděční za každé takové setkání.“

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Evu Hudečkovou známe z mnoha úspěšných filmových i televizních rolí. Pověsila svoje řemeslo definitivně na hřebíček? „Dnes už bych na place neměla pocit profesionální jistoty. Já, když pracuji, musím lidem kolem sebe důvěřovat. Když jsem hrála, žili ještě velcí režiséři a pro mě to byla jistota. Kdybych se chtěla vracet, muselo by to být k velkému uměleckému výrazu. Nejsem jistá, jestli by to dnes šlo. Situace se dost změnila.“