Epizoda 7: Rozhlasové drama (1970)

O možnosti vysílat úryvky z her se začalo uvažovat prakticky bezprostředně po zahájení rozhlasového vysílání v květnu roku 1923. Prvních pět dramatických večerů z domácí tvorby i klasiky se hrálo už v roce 1924. A o rok později odvysílal Československý rozhlas dokonce 25 upravených divadelních her. Problém bylo najít autory, kteří by psali texty jen pro rozhlas, proto se zezačátku používaly hlavně divadelní texty.

Jedním z milníků bylo až rozhlasové nastudování Čapkova románu Válka s mloky, kterou v roce 1958 natočil právě režisér Jiří Horčička. „Byla to ukázka toho, že i prozaická literatura se dá zpracovat pro rozhlas, dá se zdramatizovat, dají se vypíchnout důležité okamžiky románu a dá se natočit zajímavým rozhlasovým způsobem,“ říká dramaturgyně a kreativní producentka Zuzana Sikačová Vojtíšková.

Za klíčovou považoval Válku s Mloky i sám Horčička. V archivu Českého rozhlasu existuje jeho vyprávění o tom, jak s omezenou rozhlasovou technikou vymýšlel hudbu a řeč mloků. Jak on i jeho kolegové zůstávali v budově i v noci a hledali na chodbách a schodištích místa, kde by mohla řeč mloků zajímavě znít.

Rozhlasová hra doznala během sta let také řady změn ve způsobu natáčení a technického zpracování. Zpočátku museli být všichni aktéři, herci, ruchaři i hudebníci v jednom studiu. Hra byla nazkoušena předem a vysílala se živě. Na záznam se začaly rozhlasové hry natáčet až ve 40. letech 20. století.

Další důležitou změnou byl příchod stereofonie. Dnes už mohou režiséři používat binaurální mikrofony nebo zvuk upravovat v postprodukci. Mety současných tvůrců jsou proto jiné. „Mým přáním by bylo, abychom dokázali velmi reagovat na současnost kolem nás!“ říká režisér Aleš Vrzák.

Poslechněte si celou sedmou epizodu podcastu RozhlaSTO v audiozáznamu.