Emoce na uzdě? Potlačovaný vztek může vést až k rakovině. Jak ventilovat napětí zdravě?

6. květen 2025

Naše emoce často skrýváme. Nechceme být středem pozornosti kvůli vzteku, smutku nebo strachu, který cítíme. Jaký dopad na naše psychické a fyzické zdraví ale může mít dlouhodobé ignorování emocí? Jak prožívat emoce zdravě? A kdo má k potlačování emocí největší tendenci?

Vybuchnout vzteky v autobuse nebo se rozbrečet šéfovi v kanceláři se nesluší. Společenské normy takové chování zapovídají, přestože žádná emoce není špatná a každá má své opodstatnění.

„Všechny emoce jsou v pořádku. Je to energie, která se děje v našem nervovém systému a která má nějaký důvod. Strach nás má třeba před něčím varovat nebo chránit. A proto je nutné, aby emoce byly zdravě prožity,“ vysvětluje psychoterapeutka Markéta Černoušková.

Emoce na uzdě?

Jak to ale udělat, když žijeme v kultuře, kde se živelnost netoleruje, a kde se naopak vyžaduje mít své emoce pod kontrolou? „Je třeba přijít na to, jak si ulevit, aniž bychom se chovali nevhodně. V případě vzteku je třeba dobré někam poodejít a tam si zakřičet, nebo chvíli počkat a vyventilovat napětí až v prostředí, kde to půjde. Rozhodně ale není dobré čekat příliš dlouho nebo předstírat, že žádný vztek necítíme.“

Čtěte také

Dlouho potlačované emoce totiž prokazatelně škodí zdraví. „Začnou se propisovat do naší nervové soustavy, do imunitního a endokrinního aparátu, do paměti buněk, a to může vést k nejrůznějším onemocněním. Je vědecky dokázáno, že potlačovaný vztek má příčinnou souvislost s rakovinou,“ varuje odbornice na lidskou duši.

Stejně jako nácvik zdravého prožívání emocí je ale podle Markéty Černouškové důležitý i vlastní soucit, když se chováme jinak, než bychom si představovali. „Vybuchnout jako papiňák není nic, co by si zasloužilo hněv. Stejně jako v terapii, tak i v životě je důležitý soucit. Když to dneska nevyšlo, vyjde to třeba jindy...“

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.