Emoce jsou s námi od narození, plakat není neobvyklé ani pro malé chlapce

I rodiče musí své emoce často nějakým způsobem korigovat. A zvláště pak ty negativní, když se na svoje dítě rozzlobí. A tak se dospělí můžou někdy cítit zaskočení reakcemi svých dětí.

„Emoce je částečně dána geneticky, ale částečně je naše děti učíme my,“ tvrdí odbornice a zároveň dodává, že je potřeba dětem vysvětlit, co to emoce vlastně jsou.

Kde jsou vlastně hranice prožívání emocí? Záleží především na tom, v jaké společnosti člověk je. „Máme určitý způsob výchovy tady u nás a určitě bude jiný v Americe, v Indii a tak podobně. Takže společnost nám udává hranice, které jsou přípustné a které ne.“

Pláč je normální i pro malé chlapce

U malých dětí korigujeme emoce někdy slovně už od narození, například chlapcům velice často říkáme, ať nepláčou. Není to ale už nějakým způsobem potlačování přirozené emoce u dítěte? Podle Dlouhé trochu ano.

„Oni si chlapci stejně někde za rohem popláčou, protože emoce se dají potlačovat, dají se zvládat. Záleží na tom, jak se to chlapci naučí. Jestliže jim maminka říká, že to je slabošství, je to takové vsouvání do povědomí něčeho, co k tomu dítěti nepatří. I ten malý klučík si potřebuje poplakat, protože mu někdo sebral míček a on ho teď nemůže mít,“ dodává. A sami dobře víte, že i dospělý muž si někdy popláče.

Je pláč spíš intimní záležitostí nebo veřejné projevování emocí? „Jestliže mám nějaký podnět, že mi něco přijde líto, tak si prostě popláču. Pláč je normálním projevem, stejně tak jako kýchnutí. Není to nic špatného.“

Dítě si hraje v pokojíčku|foto: pixabay.com