Emil Hácha byl mezinárodně uznávaným právníkem a překladatelem. Do politiky vstoupil až v roce 1938

12. červenec 2020

Kolaborant nebo bezmocný člověk? I tak se můžeme ptát na poslední roky života jediného prezidenta naší republiky, který pocházel z jižních Čech, Emila Háchy. Narodil se v Trhových Svinech 12. července 1872. Objektivně zhodnotit jeho prezidentskou éru v období protektorátu je však stále velmi těžké.

V magazínu Vltavín si poslechnete unikátní rozhlasové záznamy projevů prezidenta Masaryka, Beneše i Háchy. Ty ilustrují období od zrodu první republiky až po její přerod do republiky druhé a následné okupace. Zaměříme se ale především na osobu Emila Háchy.

Emil Hácha vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a poté právnickou fakultu v Praze. Věnoval se překladům a byl velmi uznávaným právníkem. Od roku 1925 působil u nejvyššího správního soudu. „Byl ceněn také pro to, že do politiky nikdy nezasahoval. Možnosti by bezesporu měl, ale nikdy to neudělal,“ připomíná Jiří Dvořák, historik Jihočeské univerzity.

Prezident Emil Hácha

Zlomový byl rok 1938. Po Mnichovské dohodě, která zbavila Československo pohraničních území, abdikoval prezident Edvard Beneš.

Právníka Emila Háchu, kterému téhož roku zemřela žena, obklopili Jihočeši vedení předsedou vlády Rudolfem Beranem a žádali ho, aby se stal prezidentem takzvané druhé Česko – Slovenské republiky.

„Tak se naše země označovala od 2. října 1938. Říkalo se, že je malá, ale naše. Republika se zmenšila kvůli okupaci Sudet, jižního Maďarska a jižní Podkarpatské Rusi zhruba o 45 tisíc kilometrů čtverečních, takže zbylo necelých 99 tisíc. Z původních skoro 15 milionů obyvatel zbylo necelých 10 milionů,“ upřesňuje Jiří Dvořák.

Hácha měl omezené možnosti, ale využil je

14. března 1939 byl Emil Hácha pozván do Berlína na jednání s vůdci Německé říše a přinucen k souhlasu se vznikem protektorátu Čechy a Morava.

Podle Jiřího Dvořáka se pak v rámci svých možností, které byly velmi omezené, snažil získávat od Adolfa Hitlera drobné ústupky pro český národ. „Například po demonstracích v říjnu 1939, kdy byli studenti v koncentračních táborech, usiloval při různých příležitostech o jejich propuštění. Do jisté míry se mu to dařilo,“ připomíná.

Čtěte také

Největší kritika na Emila Háchu mířila za jednání v období takzvané heydrichiády, tedy po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, po kterém následovala tvrdá pomsta. „Emil Hácha a vláda neodstoupili, ale snažili se ten ohromný konflikt mezi českým protektorátem a Německou říší nějakým způsobem zpomalit, ututlat, dostat do přijatelných podob. Výsledkem bylo, že přinutili velkou část elity národa, aby složili přísahu Třetí říši, to samé potom museli prostí lidé opakovat na velkých náměstích,“ popisuje historik.

Protektorátní prezident ztratil důvěru domácího odboje i exilové vlády v Londýně. Rychle se mu zhoršovalo zdraví, a tak přestal být zajímavý i pro nacisty, kteří ho využívali. Do 13. května 1945 byl v Lánech, pak jej zatkli a převezli do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června zemřel.

Byl tedy Emil Hácha kolaborantským prezidentem? „Je důležité si uvědomit, že Emil Hácha chápal svoji prezidentskou funkci jako oběť, jako službu státu a občanům. V té zlomové situaci pak jednal tak, jak jednal. V Berlíně dosáhl skutečně maxima, co tehdy jako zcela bezmocný člověk mohl,“ myslí si Jiří Dvořák.

Také připomíná, že nikdo si dnes neumí představit situaci, v níž se Emil Hácha ocitl. „K otázce kolaborace je také třeba dodat, že od roku 1943 byl ve vleku svých spolupracovníků, kteří se okolo něj soustředili a schovávali se za něj,“ dodává historik.

Spustit audio

Související