Elena Ferrante: Prolhaný život dospělých. Hluboký neapolský příběh, který vás zasáhne stejně jako Geniální přítelkyně

Neapol s jejími protiklady, dialektem, vášnivostí a prudkými emocemi. Ženy, jejich vnitřní svět, složité dospívání, touha vymanit se z rodinných stereotypů a postavit se na vlastní nohy. To jsou témata, ke kterým se Elena Ferrante, autorka proslulé Geniální přítelkyně, neustále vrací. I její román Prolhaný život dospělých, který v českém překladu Sarah Baroni vyšel v nakladatelství Prostor, se odehrává v Neapoli a je vyprávěn z pohledu ženy, přesněji dospívající dívky, která se na cestě k dospělosti musí vyrovnat s rozpadem rodiny a ztrátou iluzí o vlastních rodičích a dospělých vůbec.

„Dva roky předtím, než odešel z domu, řekl můj otec mé matce, že jsem velmi ošklivá.“ Těmito slovy začíná příběh třináctileté Giovanny, která náhodou vyslechne pro ni bolestný rozhovor mezi rodiči, a od té chvíle se jí život obrátí naruby. Bedlivě zkoumá svojí tvář i tělo a její jedinou touhou je poznat tetu Vittorii, otcovu zatracovanou a nenáviděnou sestru, ztělesnění všeho zla, které se údajně podobá.

Z intelektuálního prostředí (oba rodiče vyučují na gymnáziu, mluví spisovnou italštinou, chovají se zdrženlivě, mají vybrané způsoby) se Giovanna dostává mezi prosté lidi bez vzdělání, kteří pro silnější výraz nejdou daleko, mluví dialektem, výrazně gestikulují a nebojí se dávat své city najevo, ať už jde o lásku, zlobu či nenávist. Poznává příbuzné, s nimiž otec přerušil veškeré kontakty, a snaží se přijít na to, proč chtěl za každou cenu zpřetrhat všechny vazby, nadobro vymazat své kořeny.   

Dospět znamená zorientovat se v labyrintu lží

Elena Ferrante se ve svých románech nevyhýbá ani otázkám sexuality, mnohdy popisuje milostné scény, které jsou na hony vzdálené tradičním představám o lásce a vášni, bývají totiž nezřídka provázeny pocitem trapnosti a nepatřičnosti. Něco takového prožívá i hlavní hrdinka románu Prolhaný život dospělých, když se seznamuje s fyzickými projevy touhy a poprvé se oddává muži, kterého ve skutečnosti vůbec nechce.

Hlavní hrdinka Giovanna postupně zjišťuje, že nic není černobílé, že svět dospělých je mnohem složitější, zrádnější a také prolhanější, než si kdy dokázala představit, a proto se rozhodne jít vlastní cestou, možná plnou chyb a omylů, ale vlastní, nikým nediktovanou. Cestou bez falše a předstírání.