Elektřina
Nápad zaměstnanců v energetice použít spoluobčany jako rukojmí při vyjednávání s vládou má drobnou chybu krásy. Zmínění zaměstnanci, anebo jejich odboroví předáci, se nás zapomněli zeptat, jestli jsme s tím srozuměni, zda je míníme podpořit tím, že budeme večery solidárně trávit při svíčce. To není jen tak - přerušit dodávky elektřiny a k tomu zabránit, aby náhradní proudila ze zahraničí. Důvod musí být vážný a vysvětlení logické.
Zaměstnanci v elektroenergetice se bojí, že po privatizaci a restrukturalizaci zůstane pouze pro každého třetího z nich práce. Vyčítají vládě, že jim dosud do budoucna nezaručila zachování zaměstnanosti a vytvoření nových pracovních příležitostí. Kromě toho chtějí, aby v kupní smlouvě s novým nabyvatelem podílů v nyní polostátních firmách byla smlouvě zaručena konkurenceschopnost našich producentů elektřiny. Občan od vlády v souvislosti s elektřinou také něco chce: Aby její cena odpovídala možnostem jeho peněženky. Otázkou je, zda zájem zaměstnanců v elektroenergetice není se zájem občanů v rozporu, není-li příčinou vysoké ceny elektřiny třeba přezaměstnanost a nízká produktivita práce v odvětví, jehož zaměstnanci se bouří.
Soudě podle včerejších čísel z valné hromady ČEZu si ale tato firma,ve které stát, tedy my vlastníme šedesát osm procent, špatně nevede. Její loňský čistý zisk činil víc než pět a půl miliardy, přičemž výkony a prodej elektřiny dosáhly téměř čtyřiapadesáti miliard. Platíme monopolu, protože nemáme na výběr. Třeba bychom nakonec odboráře mohli podpořit a vydržet den dva s petrolejkou. Pokud ke svým požadavkům vůči vládě přidají i výzvu svému zaměstnavateli, aby nám udělal slušnou cenu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
