Ekonom Lukáš Kovanda: Od potrubí k námořním dodávkám. Evropa je závislá na nových trasách surovin

Závislost na námořních dodávkách plynu a ropy je pro Evropu poměrně nový fenomén. „Dřív jsme získávali ropu potrubní cestou z území Sovětského svazu, později Ruska. Teď jsme závislí na dovozu do italského přístavu Terst, kde se dovezená ropa vlévá do ropovodu, který ji přes Alpy a Bavorsku dovede až k nám,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... ekonom Lukáš Kovanda.

Čtěte také

Ekonom Richard Hindls: Konflikt na Blízkém východě může vyvolat třetí ropný šok. Dopady pocítíme i v Česku

Tímto způsobem se do Evropy dostává ropa například z Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Saúdské Arábie i afrických zemí.

Zásadní změna nastala i v oblasti zemního plynu. „Jsme stále více závislí na dovozu amerického zkapalněného plynu (LNG), jehož těžba prudce vzrostla po břidličné revoluci a rozšíření hydraulického štěpení – metody, která je dlouhodobě předmětem environmentálních sporů,“ uvádí Kovanda.

Flexibilita i vyšší zranitelnost

Přesun k námořním dodávkám znamená zároveň vyšší zranitelnost. Klíčové průplavy a úžiny, kterými proudí energie do Evropy, jsou v době geopolitické nestability citlivými místy světového obchodu.

Čtěte také

Ekonomka Jana Matesová: Svět je rozkolísaný na mnoha frontách. Eskalace může vést k velkému konfliktu

Vedle Hormuzského průlivu existují i alternativní trasy. Jednou z nich je saúdskoarabský ropovod Východ–Západ, který propojuje naleziště u Perského zálivu s přístavem Janbú na pobřeží Rudého moře.

Odtud může ropa pokračovat buď přes Suezský průplav, nebo jižní trasou přes tzv. Bránu Nářků, strategickou úžinu mezi Jemenem a Džibutskem. „Tato cesta může částečně nahradit význam Hormuzského průlivu, potenciálně je ale také zranitelná. Írán by zde mohl úřadovat skrze své jemenské spojence. Naštěstí pro světový trh s ropou se tak zatím nestalo,“ říká Kovanda.

Evropská energetika tak dnes stojí na širší škále dodavatelů, což podle Kovandy umožňuje větší flexibilitu. „Můžeme volit mezi různými dodavateli, od koho budeme ropu nakupovat. To je ekonomicky racionální, protože nás žádný nemůže zahnat do kouta.“

Nejslabší místo: letecké palivo

Skutečně fatálně závislá je ale Evropa na dovozu leteckého paliva – kerosinu, pro který se velmi těžko hledají alternativní zdroje. „Před konfliktem tvořily dodávky přes Hormuzský průliv více než polovinu evropské spotřeby kerosinu. Dopady se už nyní projevují v praxi. Letecké společnosti omezují provoz a ruší tisíce letů měsíčně. To se následně promítá do cen letenek i dostupnosti letecké dopravy,“ uzavírá Kovanda.