Ekonom Lukáš Kovanda: Domácnosti čeká zdražování. Strop povolenek k uhlíkové neutralitě nestačí

Zatímco vláda považuje změny za kosmetické, Hospodářská komora v nich vidí krok ke stabilnějším cenám. „Riziko cenových výkyvů se snižuje, ale jenom krátkodobě – řekněme během let 2028 až 2030. Pak zas bude cena stoupat. Povolenky jsou totiž koncipovány tak, aby finančně zabolely, a aby domácnosti a firmy v důsledku toho přešly na udržitelné nízkoemisní technologie,“ říká v pořadu Jak to vidí... ekonom Lukáš Kovanda.

Cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 stále platí. „Existuje řada studií, které vyčíslují, jak vysoká cena emisních povolenek musí být, aby lidé byli motivováni k přechodu na bezemisní zdroje energie. Cena 45 eur za tunu CO₂ k tomu ale stačit nebude.“

Jen zaváděcí cena?

Podle Kovandy je ji nutné chápat jako takzvanou zaváděcí cenu, která má veřejnost motivovat změnit chování, a ne odradit hned na začátku. „Takto nízká ale zůstat nemůže. Informovat takto veřejnost je zavádějící. Aby bylo dosaženo uhlíkové neutrality, musí se její cena pohybovat v trojciferných pásmech kolem 150 až 200 eur za povolenku.“

Čtěte také

Analytička Jana Klímová: Konkurenceschopnost Evropy není jen o energiích a povolenkách. Zapomíná se na inovace a moderní firmy

To samozřejmě bude mít dopad na ceny pohonných hmot i vytápění domácností. „Smyslem je, aby lidé investovali do dalšího zateplení, výměny kotlů nebo omezili využívání automobilů se spalovacími motory. 45 eur za povolenku ale dostatečné není,“ zdůrazňuje Kovanda.

Největším zdrojem emisí přitom nejsou podle ekonoma evropské domácnosti, ale průmysl a energetika, včetně výroby elektřiny z uhlí. I tak se ale podle Kovandy podařilo Evropě od 90. let emise výrazně snížit. „Největším znečišťovatelem je Čína, Indie a Spojené státy. Tyto země zároveň ale nic moc nedělají, rozhodně ne tolik ve srovnání s Evropskou unií,“ podotýká.

Riziko posílení krajních nálad

Kovanda zároveň varuje, že další zdražování může přispět k posílení krajních a protestních politických stran. „Už teď evropské domácnosti nejvíce trápí rostoucí životní náklady. Zavedení emisních povolenek pro domácnosti, které ale z globálního hlediska nic moc nepřinesou, toto ještě zhorší a můžou se stát impulzem k posilování těch politických subjektů, které chtějí konec Evropské unie,“ míní ekonom.

Právě nárůst extremismu může být podle Kovandy jedním z důvodů, proč Evropská unie začíná některé části Green Dealu přehodnocovat. Změny evropské politiky ale podle něj přicházejí pomalu. „Je to jako chtít otočit zaoceánský parník. Evropské procesy mají svou setrvačnost. Otázkou proto je, zda se případné změny podaří prosadit dostatečně rychle, ještě před volbami, které by mohly vynést na výsluní politiky kritické k současnému směřování Evropské unie.“