Každý je schopen nenávisti, msty, zášti, jde o to, jak je chytíte pod krkem, přemýšlí Marhoul

21. září 2019

Není médium, které by o Václavu Marhoulovi v posledních dnech nepsalo a nemluvilo. Málokdo se pustil pod slupku složité osobnosti majora v aktivní záloze a svého času i ředitele filmového studia Barrandov.

Čtěte také

„Není to válečný film, jen se za války odehrává,“ vysvětluje Marhoul v pořadu Hovory svůj postoj k adaptaci stejnojmenného románu Jerzyho Kosińského.

„Ani to není film o holocaustu, byť je v hlavní roli malý židovský kluk. Já to od počátku bral jako příběh o tvoru jménem člověk. Doba, ve které se děj odehrává, jen ještě příběh umocňuje… Od počátku šlo o akcentaci potřeby lásky a dobra. Tak jsem to bral, a to už od prvního přečtení knihy,“ popisuje Marhoul.

Ten je scenáristou, režisérem a producentem filmu, který od svého prvního uvedení budí rozpaky a nemalé emoce, a to už od premiéry téměř tříhodinového snímku. Jak jde dohromady Marhoulova trojrole? Mnoho lidí prý tvrdí, že být scenáristou, režisérem a producentem vlastně ani nejde.

Marhoul vs. Marhoul vs. Marhoul

„Mám tři ega – Marhoul scenárista, Marhoul režisér a Marhoul producent. Všichni se dobře známe, žijeme spolu 59 let, máme se rádi, nikdy se nehádáme a naopak se snažíme pomáhat,“ popisuje. Ve spojení tří profesí pak nevidí žádný problém, protože je sám se sebou v rovnováze.

Čtěte také

„Jako režisér říkám, že mám nejlepšího producenta na světě. Co vymyslím, tak mi nikdy neřekne, ať na to zapomenu, že to bude moc drahé, ale udělá vše pro to, aby splnil sen režiséra… Stejně jako když režiséra napadne nějaký nový postup, který by pozměnil scénář. Tak zavolám scenáristovi a Marhoul mi v milisekundě řekne: OK, toč dál… Všichni tři se ale nesmí křížit, takže když píšu, tak píšu, stejně tak když točím. Za celou dobu natáčení jsem ale třeba producenta na place fakt neviděl,“ vtipkuje.

Nabarvené ptáče doopravdy považuje za příběh člověka. „Nikomu nenabízím odpovědi na otázky – a nevím, jestli si je divák vůbec položí. Ale když ano a začne se ptát, tak ho vlastní odpovědi asi budou i bolet, dost se mu to nebude líbit. Já lidem neukazuji, co je dobře a co ne, to je na každém z nás.“

Marhoul se při přípravě filmu, která trvala přes deset let, dostal až ke čtení knih o psychologii, a to i dítěte. Až došel ke známému Stanfordskému vězeňskému experimentu Američana Philipa Zimbarda.

Zlo je v každém z vás

„On se vědecky dopracoval k poznání, že zlo má v sobě zakódované každý. Stejně jako dobro. Takovéto nebe a peklo − teď jde o to, co zvítězí. A abychom věděli, co má zvítězit, tak si to vůbec musíme uvědomit. Každý je schopen nenávisti, msty, zášti. To jsou ti démoni. Jde o to, jak je dokážeme chytit pod krkem, ale pozor na to, že je nikdy nezabijete. Musíte je umět schovat někde hodně hluboko. A pak dávat neustále pozor, aby nevylezli.“

Čtěte také

Jsou prý tři zásadní kroky, jak se démonům bránit: člověk musí vědět, že existují, a nenamlouvat si, že ne; nedávat jim příležitost a zlé věci nedělat a třetí věc je podle Marhoula zabránit povědomí, že na vás za to zlé nečeká trest.

„Když jsem si kladl otázku, jak je možné, že Němci za války klidně řezali děti napůl, upalovali lidi v kostelech, umožnili vznik koncentračních táborů, tak najdete odpověď, že dostali příležitost a měli beztrestnost. Ve válkách ještě funguje davová psychóza… Tak se taky klidně mohlo stát, že nějaký Hans nebo Joachim, který 15 let před válkou učil děti hrát na klavír, přijel na východní frontu a za dva roky se z něj stalo zvíře, které mučilo a vraždilo děti a ženy.“

Morální imperativ jde stranou

Díky studiu a přípravám filmu Nabarvené ptáče se dostal až k poznání, že zlo začíná nenápadně. „Když někoho za zády pomluvíte, kdo se nedokáže bránit,… a v tu chvíli to začíná. Zlo a pomluva je okamžik, jako byste tomu ďáblovi podali onen pověstný malíček. Každý musí začít sám u sebe, nejde toužit po dobru světa, když nemáte jasno sami v sobě.“ 

Čtěte také

Pokud vás život nedostane do mezní situace, nemáte nejmenší šanci vědět, jak se doopravdy zachováte. Přemůžou vás obrovské emoce. „Přestože máte nějaký silný morální imperativ, tak se najednou dostaví emoce, která je strašlivě silná, která se může jmenovat msta. Když někdo ublíží vašemu blízkému, tak uděláte něco, co byste ještě ráno řekli, že není možné. Najednou jde veškerý morální imperativ stranou a je to těžké, strašně těžké.“

Co plánuje točit dál? „Vůbec nevím, jestli ještě někdy něco natočím. Všechny mé tři filmy vycházejí z literatury, do které se musím zamilovat. Každý film byl má láska, a když se nezamiluji, tak sex dělat nebudu,“ dodává Václav Marhoul.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Markéta Ševčíková.

Spustit audio

Související