Edvard Beneš

Slyšeli jste zřejmě poslední dochovaný záznam z veřejného vystoupení prezidenta Edvarda Beneše (28. 5. 1884 - 3. 9. 1948), který 7. dubna 1948 promluvil na oslavách 600. výročí založení Karlovy univerzity v Praze. Mluvil pomalu a jen těžko dýchal - delegace přítomných velvyslanců a velká část české inteligence pochopila prezidentova slova a odměnila je bouřlivým potleskem. Bylo to jen měsíc poté, co Beneš ztratil v politice posledního přítele z nejbližších, ministra zahraničí Jana Masaryka, a dva měsíce před tím, než unavený sám abdikoval.

Na zahradě své vily v Sezimově Ústí nemohl náš druhý prezident v létě r. 1948 v sokolském průvodu přeslechnout volání: Za Benešem půjdem stále, i když budem v kriminále. Na posledním Všesokolském sletu zaznělo mezi účastníky slavnostního průvodu Prahou: Rozbouráme celý svět, Beneš musí na Hrad zpět. Prezidentu Budovateli, jak se Benešovi přezdívalo po vzoru Masarykova prezidenta Osvoboditele - už ale chyběla tolik potřebná síla a na konci srpna se prezidentův zdravotní stav ještě zhoršil... Zemřel 3. září 1948. Komunisté, kteří se báli otevřeného protestu, zatýkali již dva dny před Benešovým pohřbem, který byl pečlivě zinscenovaným divadlem, v němž hlavní role převzaly nejvyšší komunistické špičky. "Pohřeb nevybočil nijak z mezí tryzny. Bojovných hesel a vystoupení, která doprovázela sokolský slet, bylo tentokrát jen málo. Dominujícím dojmem byl upřímný smutek nad odchodem politika, který byl symbolem konce jedné epochy českých dějin..." Osud našeho národa byl na dlouhých čtyřicet let v rukou těch, kterým prezident Beneš tak dlouho věřil. Dlouho jsem věřil, že mi alespoň Gottwald nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky. Kdo je komunista podle ruského vzoru - je lhář.

Osobní a politický život Dr. Edvarda Beneše jsou příběhy spolu natolik spojité a svázané, že je dnes od sebe můžeme už jenom těžko oddělit. V Benešově životě nejsou snad žádné omyly ani vítězství, které by nějakým způsobem - ať už přímo nebo nepřímo - nesouvisely s politikou. Politika byla pro něj vždy určující, dávala smysl jeho životu i práci a prostoupila Benešův život téměř absolutně... A tak možná tu nejjednodušší odpověď na některé otázky tragických momentů životního a politického příběhu prezidenta Edvarda Beneše ( Mnichov 1938, podpis smlouvy se Sovětským svazem v Moskvě 1943, Únor 1948), najdeme v jediné, a to poslední větě nejnovější Benešovy monografie z pera historika Zbyňka Zemana: Nikdy nedokázal politiku úplně opustit a věnovat se jiným zájmům. Kromě politiky totiž žádné jiné neměl. Je to nejen skvělá pointa celé knihy, ale zároveň také přesná charakteristika Edvarda Beneše jako politika i člověka, jeho životního i politického úspěchu i prohry.