Edgar Degas. Malíř tanečnic a nemilosrdně viděných ženských aktů
I když ho okolí považovalo za velikána impresionismu, on se tomu léta sveřepě bránil. Co bylo za jeho posedlostí lidským tělem?
„Přezdívají mi malíř tanečnic. Nechápou, že tanečnice byly pro mne záminkou malovat pěkné látky a zachycovat pohyby,“ napsal Edgar Degas.
„Kdybych mohl jít vlastní cestou, byl bych se omezil na černou a bílou. Ale když máte za zády celý svět, který chce barvy a zase jen barvy! Nu což.“
Měšták a povaleč
Edgar Degas. Pro jedny byl významná osobnost, pro druhé bohém a povaleč. „Pařížský flamendr“ nebo „Pařížský měšťák“ mají často v podtitulku jeho monografie.
Pedantický mysogin
Povýšený, pedantický misogyn, který nesnáší psy, květiny a Židy. Malíř baletek, dostihů a nemilosrdně viděných modelek aktů. Takto vytvářeli jeho image někteří pamětníci, kritici a posléze opisovaly celé generace historiků umění.
Zodpovědný člověk?
A pak je tu ještě druhý obraz slavného malíře. Obraz, který jej zachytil jako nesmírně zodpovědného člověka. Ke svému okolí, rodičům a sourozencům. Muže s pověstí mimořádně duchaplného člověka.
Účinkují: Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Pavel Novotný
Režie: Pavel Krejčí
Autor: Igor Froněk
Ostatní Příběhy slavných najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
