Dušan Sitek: Kdo může říct, že hrál pro anglického prince? Já vlastně ano…
Profesní pouť Dušana Sitka je docela spletitá. Až do své šedesátky byl ryze oblastním a divadelním hercem, k filmu a televizi ani nepřičichnul.
„Před ochodem do Prahy mě sice ve Zlíně všichni přemlouvali, že mě v Praze nikdo nezná. Když mi ale zavolal Petr Kracík (z Divadla pod Palmovkou) s tím, že ty své dědky můžu hrát i v Praze, tak jsem šel,“ vzpomíná.
Hrál jsem pro anglického prince
O tom, že to bylo správné rozhodnutí, svědčí velký divácký ohlas emotivní tragikomedie Králova řeč, napsaná podle tajných deníků královského logopeda Lionela Logua (stejně se jmenoval i film). „Já ten film záměrně viděl až po několika odehraných představeních, nerad totiž kopíruju.“
Při zkoušení Královy řeči ale najednou museli všeho nechat, ohlásila se královská kontrola prince Edwarda (nejmladšího syna královny Alžběty II.) a jeho manželky, princezny Sophie. „Bylo to úžasné, na jevišti stála ochranka a my hráli nějakých 12 minut v kuse. Pak se k úžasu ochranky oba vrhli na jeviště a objímali nás. Strašně se jim líbilo, že jsme tam nechali humorné scény.“
Filmaři, možná ze strachu z královské rodiny, snímek natočili „studený jako psí čumák. Líbí se ale i našim divákům, už několikrát jsme obehráli celou republiku. Vlastně tak můžu slovy klasika říct, že jsem hrál anglickému princi,“ směje se Sitka.
Brečím jako želva
Hned ale zvážní, kdy vzpomíná na nejzvláštnější prostředí, ve kterém kdy hrál. Bylo večer, na nádraží v Osvětimi, kde hráli hru Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Inscenace vznikla v koprodukci s Festivalem Devět bran a hraje se z železničního vagonu na nádražích (i v zahraničí).
„Tohle představení mě vždycky rozbije, i diváky. Když skončíme, tak je dlouhé ticho následované bouřlivým potleskem. Hráli jsme ho už aspoň 70 krát, ale pokaždé brečím jako želva,“ říká herec. Jsou to prý proudy slz, které prostě nejdou zastavit. Pokaždé se po přestavení najdou lidé, kteří si chtějí o hrůzách koncentračních táborů ještě dlouho povídat.
Přehrajte si video, kde se dozvíte, jak se netradičně učí texty (třeba v islandštině).
Jak se dostal k herecké profesi? Proč tak miluje ochotníky z Hvozdné? Poslechněte si v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
