Hořčici coby palčivé ochucovadlo znali už staří Římané. Po pádu římské říše se na ni sice pozapomnělo, ale její tradice přežívala ve Francii, odkud se během 18. století začala opět šířit do Evropy. Dnes si bez ní neumíme představit opékání u ohně ani třeba některé typy salátových dresinků. Jsou ale hořčice dostupné na českém trhu kvalitní? A je rozdíl v tom, jestli si koupíme hořčici v plastovém kelímku, nebo ve skle?
Hořčice se podle způsobu výroby dělí do dvou skupin, a to na jemné-kašovité a hrubé. Rozdíl mezi jednotlivými druhy je také v tom, jaká semínka se k jejich výrobě používají. Mezi ty jemné patří například dijonská hořčice.
Proč se říká plnotučná hořčice?
Plnotučná hořčice se vyrábí z neodtučněných hořčičných semínek a musí obsahovat alespoň 3,6 % tuku, tzv. hořčičného oleje.
„Dijonská hořčice se vyrábí z tmavých semínek, proto je tak výrazně palčivá. A navíc se ochucuje ještě nezkvašenou hroznovou šťávou a bílým vínem, tím se jí dodává velice pikantní chuť,“ popisuje Jan Maryška. Podobným způsobem, jen ze směsi tmavých a bílých semínek, se vyrábí třeba také anglická hořčice, která je ještě o něco málo pikantnější. Ta se barví kurkumou, což jí dodává typickou sytě žlutou barvu.
Dokážete si představit vánoční bramborový salát bez majonézy? Určitě ano, nejedna kuchařka dnes používá třeba bílý jogurt. Většina Čechů ale pořád preferuje starou dobrou majonézu. Které se raději vyhnout?
Kremžským způsobem s hrubším mletím se kromě klasické kremžské hořčice vyrábí například hořčice bavorská, ve které můžeme najít i celá hořčičná semínka. „Kremžské hořčice obecně se vyznačují tím, že obsahují více cukru, jsou sladší, a protože se do nich přidávají hořčičná semínka, tak jsou i trošku palčivější,“ doplňuje redaktor dTestu.
Jak dopadl test?
Do testu byly zařazeny plnotučné hořčice, které jsou běžně k dostání na českém trhu. Odborníci u nich sledovali, jestli dodržují všechny legislativní požadavky, kolik je v nich palčivé látky (isokyanátu), jakou mají chuť a jestli neobsahují nějaké nežádoucí nebo nadbytečné přídavné látky jako barvivo, konzervanty nebo siřičitany.
Jak si vyrobit hořčici doma?
Hořčičná semínka je potřeba co nejjemněji rozemlít, aby se z nich uvolnila takzvaná hořčičná mouka. Ta se smíchá s cukrem, vodou, octem a okoření. Podle chuti je možné přidat i další přísady, jako třeba med nebo chilli papričky. Důležité ovšem je, aby se tato směs nechala minimálně 10 dní uzrát. Hořčičná semínka totiž sama o sobě nepálí. Charakteristická palčivost vzniká až enzymatickým pochodem v průběhu zrání.
„Test neodhalil žádný závažný problém, dávali jsme jenom dobré známky a nakonec padla jedna uspokojivá. Na druhou stranu výsledky hořčic byly velice těsné a velice vyrovnané, takže se dá říct, že žádná hořčice nebyla vysloveným propadákem, ale žádná ani nijak nezasvítila, abychom jí dali velmi dobrou známku,“ shrnuje Jan Maryška.
„Docela velké rozdíly jsme zjistili v obsahu té vlastní palčivé látky. Tam jsme našli výrobky, které měly obsahovaly 60 miligramů na kilogram a vedle toho byly výrobky, které měly 4 miligramy na kilogram. Paradoxní na tom je, že při ochutnávce se mezi těmito dvěma extrémními vzorky vlastně neobjevil žádný rozdíl. Ochutnávajícím se zdálo, že obě pálí stejně intenzivně.“
Nepotvrdilo se ani to, že by na kvalitu hořčice měl vliv druh obalu, ať už plastový nebo skleněný.
Výsledky testu
Na prvním místě se umístila plnotučná hořčice Česká chuť, privátní značky obchodního řetězce Albert. Na druhém místě skončil 400gramový lehký plastový kelímek hořčice Boneco a plastová lahev hořčice Malva. Úplně poslední skončila hořčice Tesco Mustard prodávaná v plastové lahvi.
Má pověst laciné a ne dvakrát zdravé svačinky. Jak dopadlo 12 vzorků oblíbeného českému salámu ve spotřebitelském testu?
Vařit - nebo jíst - po burgundsku znamená naučit se vařit s červeným vínem. A místní speciality - například zapékané šneky - také vínem zapíjet. V Dijonu se k vů...
Burgundská kuchyně je stejně rozmanitá a proměnlivá jako celý kraj. A Dijon jako jedno z nejznámějších burgundských měst voní nejenom hořčicí a vínem, ale i sýry a ...
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
