Dříve barborky pomáhaly s výběrem manžela, dnes hlavně krášlí byt. Doneste si domů větvičku třešně
Na svátek Barbory, 4. prosince, lidé řežou větvičky třešní. Dávají je do vázy, aby o Vánocích rozkvetly a zkrášlily jejich domovy. Kde se tato tradice vzala a jak si nařezat barborky, aby opravdu vykvetly?
Podle dostupných informací se jedná o velmi starý zvyk, který pochází snad z období nejranějšího křesťanství. Některé zdroje dokonce připouští, že zvyk je již z doby pohanské. Nejednalo se tedy o vánoční tradici, ale svátek spojený s oslavou zimního slunovratu.
Zpočátku svátek barborek souvisel spíše s věštěním než s výzdobou světnic. Větvičky zřejmě řezaly zejména dívky, které se v následujícím roce toužily vdát. Pokud barborka rozkvetla včas, jejich přání mělo být vyplněno.
Říkalo se také, že pokud větvička do Vánoc nerozkvete, je to neklamné znamení toho, že dívka už není panna. A to byla velká nepříjemnost. Proto někdy celý proces probíhal trochu utajeně. Dívky sice barborky nařezaly, ale nevystavily je cizím pohledům. To víte, jistota je jistota.
Když barborka skutečně rozkvetla, tak si to naopak dívky nemohly nechat pro sebe. Kousek větvičky si vkládaly do knoflíkové dírky, aby daly chlapcům najevo, jaké mají plány. Někdy si pomocí nařezaných větviček dokonce věštily, který z mužů bude ten vyvolený. Pokud měla dívka více nápadníků, uřízla za každého jednu větvičku. Ta, která rozkvetla jako první, pak měla ukázat na budoucího manžela.
Jak nařezat barborky, aby opravdu rozkvetly?
Vykvetení větviček je závislé na jednom biologickém jevu - květní pupeny potřebují jakýsi minimální počet hodin nízkých teplot. Pokud rostlina neprojde tímto chladným obdobím, tak vůbec nevykvete.
Částečně máme úspěch ve vlastních rukou. Je důležité vybírat větvičky, které mají květní pupeny – ty jsou o něco silnější než pupeny listové. Potom uřízněte barborku tak, aby řezná rána byla co nejdelší. Větvičku dejte do vázy s vlažnou vodou a vodu často měňte, nejlépe každý den
Na barborky se hodí i jiné větvičky
Tradice se týká třešní, ale není nikde psáno, že to nemůže fungovat i u jiných druhů dřevin. „Kdysi jsem s úspěchem zkoušel sakuru, i když ta vlastně mezi třešně také patří. Myslím, že i jiné druhy dřevin by ale tuto radost mohly nabídnout,“ říká Pavel Chlouba.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.