Dostal jsem se do stavu, kdy jsem pil neustále. Dokonce i v noci, přiznává vyléčený alkoholik a dnes úspěšný dokumentarista Jiří Holba

„Odmalička jsem tíhnul k filmu, ale na základní škole mi řekli, že střední filmová škola tady neexistuje, tak jsem se šel učit na fotografa,“ vzpomíná Jiří Holba. Nakonec se dostal na zlínskou filmovou školu a obor režie a produkce dostudoval. „Ale žil jsem opravdu divokým životem, takže spoustu benefitů, které mi škola nabízela, jsem vůbec nevyužil.“

Abstinující alkoholik a spisovatel Formánek žije pouze přítomností. Tvrdí, že jeho Černý drak ale nikdy nespí

• Upravit
• Smazat

Úspěšný spisovatel a autor předlohy nového filmu režiséra Dana Svátka Úsměvy smutných mužů Josef Formánek o sobě tvrdí, že žije hlavně přítomností. Dovedete si to sami u sebe „jen představit“?

Ještě na učilišti v Brně ho totiž začala zajímat různá psychedelika, drogy a změněné stavy vědomí. „Vyrůstal jsem totiž v prostředí, kde bylo hodně alkoholu a cigaret, a tak už někdy od 12 let jsem začal lítat v drogách a sedět v hospodách.“

Prý si rizika takového chování velmi dobře uvědomoval, ale všechny drogy, kam patří i alkohol, „jsou důsledkem spousty nevyřešených věcí z minula. Já to vyřešené neměl a k tomu jsem bojoval s nedostatkem sebevědomí,“ popisuje Holba.

Delirium tremens 

Nakonec se dostal do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kvůli své závislosti na pervitinu. Tvrdé drogy prý začal brát v Praze, ale po návratu na Moravu je musel nahradit alkoholem. Na „plné pecky“. „Dostal jsem se do stavu, kdy jsem pil neustále, dokonce i v noci. Probouzel jsem se s absťákem, třepal se, měl delirium tremens a když jsem se napil, mé tělo to natvrdo odmítalo,“ říká otevřeně.  

Je to drsný, ale já věděl, že Dědek a Tolja umřou. Byli to frajeři, kteří mi chybí, vzpomíná Olda Říha na začátky skupiny Katapult

• Upravit
• Smazat

Olda Říha a Katapult je vlastně synonymum. Jeho hard-rocková kapela vznikla v roce 1975. Další dvě stálice kapely Tolja a Dědek, už ale mezi námi nejsou. Přesto Katapult „hobluje“ dál.

Léčit se šel nakonec dobrovolně, nikdo ho nenutil, ale byl v takovém stavu, že už šlo život. „Když se dostanete do šaškecu, jak se tomu tam říká, tak se první týdny v abstinenci rozkoukáváte, jako kdybyste se znovu narodili.“

Po tříměsíční léčbě se dostal do „doléčováku“ v Olomouci, kde od jednoho kamaráda přišla nabídka na změnu. „Dozvěděl jsem se o možnosti Working Holiday Kanada, což je nabídka práce pro lidi 18 – 35 let. Abych mohl začít znovu, musel jsem se dostat ven.“

Kanada a Charlie

Pak si půl roku vydělával ve čtyřech zaměstnáních na letenku, dostal se do Kanady, na Nový Zélanda a pak do Austrálie, kde se setkal s klíčovým mužem svého života – Charliem Soukupem. Je to Čech, výrazná undergroundová osobnost, písničkář, který byl mnohokrát za totality vyslýchán StB a pak i vězněn. Dnes žije v australské buši, nepoužívá žádné prostředky naší civilizace, odmítá alkohol, se kterým si taky zažil své, a lidé, kteří ho mohou navštívit, si předem hodně vybírá.

„Byl katolíkem a v Austrálii konvertoval k buddhismu, podle kterého teď i žije. V duchu najdi si svůj strom a nauč se s ním sám i žít.“ S Jiřím Holbou se znali asi rok, když se rozhodl o něm natočit dokument. Jmenuje se Feral.

Feral

Film se dostal na festival v Jihlavě, běží v alternativní distribuci a dostane se i do běžné distribuce kin. Charlie žije divokým životem a divokost je mu v tom dobrém slova smyslu taky vlastní… „Měli jsme spolu mnoho styčných bodů, jak v osobní historii nejrůznějších experimentů, tak i tu samotu,“ přiznává filmař. Když ho Charlie pozval na svá místa v buši, napsal si pak do svého deníku:

„Zajímalo mne to, co zpočátku děsilo. Jako bych došel tváří v tvář životu v plné síle. Prázdné pláně, les, samota. A žij! A teď co dělat. A ta nervozita ve mně, až strach – tady až do smrti. Nic víc, nic míň. Na první pohled nic. Nic zajímavého. Chtěl bych jít tím filmem proti tomu strachu, tomu pocitu studené vody. A skočit do ní. A uvidět ten svět pod hladinou.“