Dopřejte si okružní jízdu po vlastním nitru. A dejte pozor, ať neskončíte na hnojišti
Cestovatelem je už dlouho. Od té doby, co opustil teplé manažerské místo, protože si uvědomil, že chce žít jinak. A tak vstoupil do nejistoty a doprovází lidi na jejich poutích po světě i vlastní duši.
Jan Bím praktikuje to, čemu říká doprovázená pouť. Jezdí se svými klienty, kam si řeknou, a je mu jedno, jestli se s nimi potuluje po Brdech nebo Kunratickém lese. A někdy dokonce i po Praze. Určují si to zkrátka sami. Jak, říká, lidi podvědomě tuší, kam chtějí jet a kde mu budou vyprávět svůj příběh.
Neptá se. Poslouchá
Klientů se prý nikdy na nic neptá. „Je na tom člověku, co mi řekne. Já jen poslouchám jeho a krajinu kolem nás.“ Je totiž s lidmi propojená. „Oni mluví o bolestech a ošklivostech ve svém životě a přijdeme ke hnojišti.“ Někdo mu svoje životní trable vypráví dlouho, někdo je ze sebe vysype za hodinu.
Jan Bím nabízí něco mezi koučingem, terapií a duchovním doprovázení. „Mám dar dobře poslouchat. Tím, že medituju a dělal jsem horského vůdce, dopřávám lidem naprostou pozornost jejich životnímu příběhu.“ Kolik taková pouť po vlastním nitru zájemce stojí?
Co za to?
Jan Bím přiznává, že tuhle otázku dlouho nedokázal vyřešit. „První složka je za můj čas. A svého času si vážím stejně jako oni svého. Takže kolik si oni vydělají hrubého za tu jednotku času, tak tolik chci i já. Druhá složka je ocenění toho, co jim to dalo. A to já nevím.“ Nechává to na klientech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
